Ladislav Grygar
Večerem chodívali člen Luftschutzu a český policista po ulici a ohlíželi zatemnění oken. Dbalo se i na pořádek sklepních prostor. Sklepy byly pevné, stropy podepřené. Jednotlivé sklepy byly větší než dnes, ukládaly se v nich brambory a palivo. Náš sklep byl připraven i na obývání, dřevěné palandy na spaní, lihový vařič a různé nářadí.
Č. Svoboda - nedatováno
…V nejbližším okolí Wintrovy ulice bylo lidí jakoby čím dál méně a v pondělí 30. dubna 1945 byl nápadným častější pohyb menších skupin vojáků. Bylo zřetelněji slyšet střelbu. Z domů málokdo vycházel. Před polednem prošel ulicí starší něm. voják a upozorňoval na nebezpečí zničení okenních tabulí při vyhození mostu přes Odru u Petřkovic. V domech vysazovali vnější křídlo oken.
F. Tarva - nedatováno
… Přišel 30. duben. Od časných hodin ranních bylo patrno, že je „něco“ ve vzduchu. Obchodníci, kteří ještě v sobotu neměli zboží, najednou prodávali o překot, jakoby chtěli úplně vyprodat své sklady. Za hřmění kanonády stály před obchody fronty, jež mizely chvílemi ve sklepích. V městě nebylo vidět strážníka, ztratila se Luftschutz. Ti všichni zmizeli v noci z neděle na pondělí. Na ulicích bylo vidět zmateně pobíhající hitlerovské vojáky, kteří bezhlavě projížděli Ostravou. V polích u Nové střelnice stály dělostřelecké baterie, jež střílely téměř bez ustání. Asi o 14. hodině přišla zpráva, že Rudá armáda je již v Zábřehu.
Oskar Wojnar, nar. 17. 6. 1909 v Těšíně, Ostrava 1, Přívozská 24
Prostřednictvím Františka Carbola, úředníka VŽKG, byl jsem zapojen od podzimu 1944 na vítkovickou skupinu odboje Prapor svobody. V lednu 1945 touto skupinou byl mi přidělen úkol, starat se o poštu, to znamená zamezit zničení kteréhokoli poštovního zařízení (hlavně telefonní a telegrafní centrály) v Ostravě. Bylo mi přiděleno l0členné družstvo, které se mi mělo hlásit na hlavní poště v případě přiblížení osvobozeneckých armád. Věděl jsem o svém kolegovi na poště Ludvíku Trojkovi, že se touto věcí zabývá rovněž. Obrátil jsem se na něj a dohodli jsme se spolu, že budeme spolupracovat. Rozdělili jsme si úlohy, on že se bude starat o záležitosti ve dne, já pak v noci. Já sám jsem měl úkol usnadněný tím, že v té době jsem byl vedoucím telefonního a telegrafního provozu, mimoto jsem byl správcem všech poštovních budov a byl velitelem civilní protiletecké obrany. Poštovní němčinu jsem ovládal perfektně.
Antonín Glet
Němci v severovýchodní části obce ustoupili do lesa, odtud se ozývala střelba po celou noc. Německá armáda byla v rozkladu a vojáci většinou apatičtí, důstojníci však byli ještě plni bojového elánu. 29. 4. se poškleboval německý důstojník a prorokoval obyvatelům římskokatolické fary, že zítra už zde jejich kostel nebude stát. Zároveň však nacisté zjišťovali snadné ústupové cesty od kostela. Na čs. faru přišla v noci na 1. 5. větší skupina úplně vyčerpaných německých vojáků. Bez odporu poslechli faráře, nešli do světnic, ale zabláceni poléhali na síň a schodiště. Brzy je však velitel násilím pažbou pušky hnal ven na bojiště. Jiná skupina později faráře ohrožovala zbraní a hrozila zastřelením.
Sbor národní bezpečnosti
Oblastní vel. Ostrava-město, stanice 4
O.-Přívoz dne 8. ledna 1947
Věc: Prokop Hubert, vrch. stráž. (27.368)
Rozkazu k evakuaci zdejšího uniform. sboru z Mor. Ostravy do Pardubic v noci z 29. na 30. dubna 1945 jsem vzdor nařízení a upozornění na těžké následky neuposlechl.
Dne 29. dubna 1945 o 23.30 hod. dostavil jsem se k svému oddělení do Přívozu, kdež byla již větší část k odchodu připraveného mužstva shromážděna, hlásil jsem veliteli příchod a bylo mě hned přiděleno služební kolo, na němž jsem měl jeti do Pardubic. Kolo jsem převzal a využiv vhodné chvíle, odešel jsem s tímto na chodbu, kdež jsem odložil a převlékl jsem se do s sebou přineseného civilního obleku. Uniformu jsem odložil do skříně a odejel jsem asi o 0.30 hod. na kole směrem ke Svinovu, neb jsem měl v úmyslu dostati se na ruskou frontu, kdež bych se byl připojil jako partyzán k některé ruské jednotce a s touto bych postupoval v boji zpět k Mor. Ostravě.
František Vystrčil
… Na ulicích nebylo v tyto dny bezpečno. Němci rozestavili v parcích a na křižovatkách děla a stříleli na hlučínskou stranu. Nad střechami vybuchovaly šrapnely, vzduchem hvízdaly granáty a hned nato ozývaly se výbuchy. A přece lidé navzdory všemu tomu i v posledních dnech pohybovali se po venku do posledního dne, nedbajíce akutního nebezpečí. Drželi se však při stěnách domů a uskakovali do domovních dveří, zahvízdalo-li to vzduchem nebo zarachotily-li letecké kulomety. Nejeden však přesto zaplatil toto riskantní počínání životem. Noci trávili mnozí už po několik dní ve sklepích a krytech, jiní se přestěhovali do vnitřních domovních místností, chráněných vícero zdmi. Svršky a zásoby odstěhovány do krytů. Napětí se stupňovalo, nervy byly napjaty. Nadešel 30. duben. Brzy zrána nás vyburcovalo letecké bombardování, hřmění letadel a vytí hloubkových letců. V mžiku jsme byli na nohou, připraveni do krytu. A pak to už po celý den neustávalo. Do vybuchujících šrapnelů se mísily těžké exploze granátů, pronikavý svist odpalovaných protileteckých děl a splývavý rachot leteckých bomb. Celý dům se přestěhoval do sklepního podzemí.
1. máj 1945 – Rozjásaná Ostrava probouzí se do sluncem prozářeného dne. Kdesi od Frýdku je ještě slyšet dunění děl a Přívoz, Mar. Hory a Sl. Ostrava, centrum měst, Vítkovice i velká část Zábřehu jsou zbaveny okupantů. Jsou tu ale zbytky Wehrvolfů a zfanatizovaných mladíčků z Hajotu. Sem tam padne i zákeřný výstřel, nesoucí smrt nevinným a rozjásaným lidem i vojákům. Inu, když fašistická bestie umírá, tak se snaží v osvobozeném městě mstít. Bydlel jsem v Přívoze a sloužil jako výpravčí na Frýdlantském nádraží, nyní Ostrava střed. Tramvaje nejezdily, vlaky také ne. (...) Tak jsme se ráno vydali s manželkou k Františkově jámě (důl Vítězný únor). Zde jsme se zapojili do velkého shromáždění havířů a železničářů. I sokolská a hasičská uniforma se mihla v té mase Přívozáků. Hudba hrála řízné pochody. Najednou lidé sami od sebe se zformovali v průvod – 6 až 8stupy, jak to dovolovala šíře cesty, po jejímž okraji se válely zbytky rozbitého trénu a mrtvoly něm. vojáků a koní. Vpředu zavlály prapory sovětský a československý. Průvod asi kolem 10.00 vyrazil k nové radnici. Rozjásaní lidé zpívali, vykládali si čerstvé dojmy z včerejšího osvobození Rudou armádou, vzpomínali na své blízké. (...)
Nad Svinovem již krouží Čertova kola. Jsou to roje sovětských letadel, která klestí cestu neohroženě postupujícím sovětským i českým vojákům. Rudoarmějci společně s 1. čsl. tankovou brigádou překročili řeku Odru jižně od Svinova. Čsl. tanky vnikají do Zábřehu a na rozkaz velitele brigády pplk. Vladimíra Janko pronikají po polanecké spojce Zengrovou a Ruskou ulicí do středu města. Sedm tanků 3. tankového praporu kpt. Šrámka se prodírají hlavními ulicemi.
Spolupráce příslušníků ilegálního Slezského odboje a civilistů s Rudou armádou při osvobozování Zábřehu a Vítkovic
Postup Sovětské armády na Zábřeh nad Odrou podporovaly také sovětské tanky, ale první sovětský tank však vjel do Odry do jámy, o níž řidič nebyl zpraven. Řidič tanku utonul, ostatní členové posádky však včas z tanku vyskočili a zachránili se. Tank byl později slezskoodbojáři a sovětskými ženisty vytažen, aby mohl pokračovat v bojové činnosti. Nic, co by je mohlo v cestě zastavit! Drobná hnízda odporu, zářezy i násypy byly zlikvidovány na trase k Horní ulici takřka za jízdy. Slezskoodbojáři ozbrojení automaty byli od sovětských vojáků poučeni, jak s nima třeba zacházeti a byli braní k dispozici sovětským vojákům jako rozvědčíci znalí kraje ostravského, cest, ulic a postranních cestiček. (...)
Magistrát města Ostravy, Prokešovo náměstí 8, 729 30 Ostrava.
Všechna práva vyhrazena - použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Ostravy.
