Sbor národní bezpečnosti
Oblastní vel. Ostrava-město, stanice 4
O.-Přívoz dne 8. ledna 1947
Věc: Prokop Hubert, vrch. stráž. (27.368)
Rozkazu k evakuaci zdejšího uniform. sboru z Mor. Ostravy do Pardubic v noci z 29. na 30. dubna 1945 jsem vzdor nařízení a upozornění na těžké následky neuposlechl.
Dne 29. dubna 1945 o 23.30 hod. dostavil jsem se k svému oddělení do Přívozu, kdež byla již větší část k odchodu připraveného mužstva shromážděna, hlásil jsem veliteli příchod a bylo mě hned přiděleno služební kolo, na němž jsem měl jeti do Pardubic. Kolo jsem převzal a využiv vhodné chvíle, odešel jsem s tímto na chodbu, kdež jsem odložil a převlékl jsem se do s sebou přineseného civilního obleku. Uniformu jsem odložil do skříně a odejel jsem asi o 0.30 hod. na kole směrem ke Svinovu, neb jsem měl v úmyslu dostati se na ruskou frontu, kdež bych se byl připojil jako partyzán k některé ruské jednotce a s touto bych postupoval v boji zpět k Mor. Ostravě.
Za tím účelem byl jsem opatřen falešnou dovolenkou německého policisty, kterou jsem se v každém případě zadržení německými strážemi s úspěchem prokázal. Takto jsem prošel všemi strážemi a dostal jsem se až k ruské frontě poblíže Třebovické aleje. Byv osvětlen reflektorem a ohrožován kulometnou střelbou, byl jsem nucen lehnouti do příkopu podél hlavni silnice a na zákrok německé stráže musel jsem se vrátiti zpět směrem k Mor. Ostravě. Tímtéž způsobem pokusil jsem se asi o 1 hodinu později dostati se k ruské frontě u Petřkovického mostu, avšak opět bez úspěchu.
Jelikož se již rozednívalo a jízdní kolo bylo mě na obtíž, svěřil jsem toto Ludvíku Šplíchalovi, vedoucímu továrny OMO v M. O.-Přívoze, Skladištní ulice č. 22, bytem v M. O. Přívoze Muglinovská ul. č. 3, který kolo uskladnil ve skladišti továrny.
Odtud jsem se pěšky ubíral podél Ostravice až za Frýdlantské nádraží a jelikož bylo právě v proudu bombardování, zůstal jsem ležeti v polích, poblíže železničního mostu přes Ostravici k jámě Zárubek. Asi o 14.00 hod. jsem zpozoroval německé dělostřelectvo na ústupu, a proto jsem běžel k mostu a křičel jsem na německou stráž, tento most střežící, že Rusové jsou zde. Němečtí vojáci reagovali na můj pokřik tím způsobem, že odhodili pušky a baťohy a dali se na útěk směrem k Zárubku. Nastalou panikou neměli Němci již času most, který byl podminován, vyhoditi do vzduchu a byl zachráněn.
V kulometné střelbě běžel jsem až na Frýdlantskou ulici, kde u nádražního skladiště vznikl velký chaos mezi ustupujícím německým dělostřelectvem, takže mnoho děl s koňmi dostalo se až na koleje stanice, kdež se dostali do kulometného ohně. Tímto shlukem jsem se dostal šťastně až na Hlavní třídu k Frýdlantskému mostu, kdež jsem uviděl jednoho vojína RA s automatem, jehož jsem o situaci v nejbližším okolí informoval. Odtud jsem běžel k hotelu Mor. Ostrava, kdež jsem se připojil k hloučku našich občanů, s nimiž jsem počal odzbrojovati německé vojáky. Tím způsobem zmocnili jsme se střelných zbraní a nabrali si ručních granátů z německého vozu, který se nacházel před jámou Šalamoun. Odběhl jsem si do mého blízkého bytu a přinesl čsl. prapor, který jsem měl po dobu okupace uschován, a vrátil jsem se hned zase zpět k hotelu Mor. Ostrava. Čekali jsme na příjezd ruských tanků a mezi tím jsme odzbrojili a zadrželi asi 10 něm. vojáků. První ruský tank, sledovaný dvěma dalšími tanky, přijel k jámě Šalamoun, kdež jsme jej zastavili a posádku informovali o válečné situaci. Velitelem tohoto i dalších dvou tanků byl podporučík Gregor, české národnosti. Na tento tank jsem upevnil přinesený čsl. prapor, umístil se s několika občany na tanku a jeli jsme směrem k hotelu Palace. Před obchodem firmy Brom jsme byli zastaveni a upozorněni, že pod mostem se nachází skupina německých vojáků v počtu asi 12 mužů, kteří měli za úkol vyhoditi Frýdlantský most do vzduchu. S tankem jsme se obrátiti nemohli, proto jsem vybídl všechny občany, kteří byli ozbrojeni k útoku na Němce pod mostem. Začali jsme střílet z pušek, načež se Němci vzdali, byli odzbrojeni a odvedeni. Postupovali jsme s tankem dále až k hotelu Palace, kdež jsme zastavili a zlikvidovali střelbu jednotlivých německých vojáků. Dále jsme jeli Nádražní třídou až k ústí ul. Mlýnské, kde na nás bylo z Nádražní třídy od Přívozu stříleno. Tank zastavil a vypálil 3 rány z tankového děla směrem k Přívozu. Popojeli jsme až k Dělnické záložně a na upozornění občanstva, že v ulici Karla Marxe nachází se vícero německých vojáků, běželi jsme tam a z několika domů jsme vypudili asi 30 německých vojáků, které jsme odzbrojili. Totéž dělo se i na ulici Českobratrské.
Další postup dovedl nás k ulici Bol. Pecky a při jízdě k Nové radnici byli jsme zastaveni střelbou z kulometů, pocházející z červené školy a z radniční budovy. Na tanku jsme již nejeli, nýbrž postupovali v hloučcích po obou jeho stranách a prohlíželi dům od domu. Vnikl jsem se skupinou asi 10 mužů do červené školy, kdež jsme zajali a odzbrojili asi 25 německých vojáků. Mezi tím projel náš tank až k budově býv. pol. ředitelství, kdež bylo hlášeno, že v budově Nové radnice se nachází ozbrojená německá posádka. Jelikož velitel tanku podpor. Gregor nechtěl do budovy Nové radnice z tankového děla stříleti, dal nám rozkaz vniknouti do radnice a zlikvidovati odpor. Při postupu na Novou radnici byl podporučík Gregor v čele naší skupiny, v níž se nacházelo již několik členů uniform. stráže, a sice strážmistr Jaroslav Kvapilík, podstrážmistr Jindřich Gurka, šstr. Jiří Mančář, tehdejší vrch. strážm., nyní poručík Josef Jarolim a několik jiných, jichž jména neznám, a několik civilních občanů. Z budovy Báňské a hutní spol. i z Nové radnice bylo na nás stříleno, a proto jsme se kryli. Pojednou z okna některého poschodí Báňské a hutní spol., z pravého křídla, byl mezi nás hozen ruční granát, který vybuchl vedle podpor. Gregora a tímto byl usmrcen. V té chvíli nacházel jsem se ve vzdálenosti asi 10 m od podpor. Gregora a tlakem vzduchu byl jsem odhozen a povalen na zem. Zranění jsem neutrpěl.
Nato vnikli jsme všichni do budovy Báňské a hutní spol., kdež jsme zastihli několik německých vojáků se zbraní v ruce, z nichž někteří byli při vzniklé přestřelce zastřeleni. Ostatní byli zajati a odvedeni. Prohlédli jsme budovu i sklepy a pak zahájili další postup k Nové radnici. Kolem zdi domu Bláhova hostince dostali jsme se k Nové radnici, kamž také současně dospěla další skupina našich ozbrojených občanů, a za pomoci těchto se Němci vzdali. Tím byla bojová akce v okolí Nové radnice skončena.
Vzpomenutý můj prapor, který jsem umístil na prvním tanku a jenž při postupu v ulicích našeho města vyvolával v občanstvu bouři nadšení a hlubokého dojetí, posloužil nám opět dobře před budovou Báňské a hutní spol., a to v době, kdy se objevila v neveliké výši ruská letadla, která střílela dolů z palubních zbraní a hodlala bombardovati z neznalosti situace. Spolu se třemi občany sejmul jsem prapor z tanku a drželi jsme jej po celé délce a mávali jim proti letadlům. Znamení bylo zpozorováno a letadla ihned zastavila palbu a odletěla. Prapor jsem potom předal p. pol. radovi Večeřovi, který jej odevzdal insp. Jaroslavu Hamalovi a tento jej nechal hned vyvěsiti jako první československý prapor na budově ředitelství Národní bezpečnosti.
Po skončení této akce přihlásil jsem se ihned do služby u nadpor. Ruska a po celou noc jsem se s ruskými hlídkami zúčastnil zatýkání Němců. Druhého dne časně ráno odebral jsem se k svému oddělení do Přívozu, kdež jsem zjistil, že radniční budova je zcela opuštěna, dvéře, okna vyvráceny. Mým včasným příchodem do radniční budovy a dalším pobytem tamtéž bylo zabráněno případnému vydrancování budovy, kdež se nacházela veřejná knihovna, odbočka městského zdravotního úřadu s lékařským zařízením, skladiště, poradna pro matky a děti, včetně psacích strojů a veškerého inventáře.
Při popsané bojové akci, která trvala asi 4 hodiny, bylo větší množství německých vojáků zastřeleno, poraněno a zajato. Dále bylo zachráněno několik hlavních mostů, které německá posádka na náš zákrok neměla času vyhoditi do vzduchu.
