1. máj 1945 – Rozjásaná Ostrava probouzí se do sluncem prozářeného dne. Kdesi od Frýdku je ještě slyšet dunění děl a Přívoz, Mar. Hory a Sl. Ostrava, centrum měst, Vítkovice i velká část Zábřehu jsou zbaveny okupantů. Jsou tu ale zbytky Wehrvolfů a zfanatizovaných mladíčků z Hajotu. Sem tam padne i zákeřný výstřel, nesoucí smrt nevinným a rozjásaným lidem i vojákům. Inu, když fašistická bestie umírá, tak se snaží v osvobozeném městě mstít. Bydlel jsem v Přívoze a sloužil jako výpravčí na Frýdlantském nádraží, nyní Ostrava střed. Tramvaje nejezdily, vlaky také ne. (...) Tak jsme se ráno vydali s manželkou k Františkově jámě (důl Vítězný únor). Zde jsme se zapojili do velkého shromáždění havířů a železničářů. I sokolská a hasičská uniforma se mihla v té mase Přívozáků. Hudba hrála řízné pochody. Najednou lidé sami od sebe se zformovali v průvod – 6 až 8stupy, jak to dovolovala šíře cesty, po jejímž okraji se válely zbytky rozbitého trénu a mrtvoly něm. vojáků a koní. Vpředu zavlály prapory sovětský a československý. Průvod asi kolem 10.00 vyrazil k nové radnici. Rozjásaní lidé zpívali, vykládali si čerstvé dojmy z včerejšího osvobození Rudou armádou, vzpomínali na své blízké. (...)
Nikdo nepolitoval zabitých fašistů, ale koní nám bylo líto. Náměstí před radnicí se již začalo zaplňovat Ostraváky. Lidé prostě přišli tak neformálně, ale my z Přívozu jsme byli první dobrovolně sestavený prvomájový průvod.
