Den 25. dubna 1945. Vytoužený okamžik přišel ve znamení náletu. Letadla začala hučet před polednem a shodila první pumy na továrnu nábytku Ignáce Blažeje. Byl to střed továrny, kde byly shozené trhavé a zápalné bomby. U výtahu byli na místě usmrcení a zasypaní čtyři dělníci, a to Karčmař Radek, Vinovský Antonín, Blažej Vratislav a dělník slovenské národnosti – jeho jméno jsem zjistil a je na pomníku ve staré Porubě. Ranění byli dva. (...)
1) Za bývalým kinem Palace bylo hřiště Sokola, kde jsem přihlížel jako 17letý kluk, jak němečtí vojáci natahují dráty (k vyhození svařovaného mostu přes Ostravici, mnohokrát nás s kamarádem odháněli), ale přesto ve 4 hodiny odpoledne, myslím, že to bylo v pátek (nejsem si jist) byl most po velké detonaci vyhozen do vzduchu.
Již čtvrtý den žijeme ve zpevněném sklepě a bez ustání myslíme na spásné osvobození. Čekání nás stále více deprimuje. Přesto jsme rádi, že máme ve sklepě malou studnu... Jídla se už nedostává. Matka uschovává poslední zbytky pro mladší sourozence.
Mgr. Ivana Škarvadová - výňatek
Hitler v roce 1945 mimo jiné prohlásil: „Jestliže přijdeme o Ostravu, prohraje Německo válku!“ Jeho „obavy“ se v dubnu 1945 naplnily. Ostravsko-opavská operace vyvrcholila osvobozením Ostravy 30. dubna 1945.
Moje babička s dědečkem žili v domku na pomezí tří obcí: Michálkovice, Rychvald a Petřvald.
Pamatuji si, že v roce 1938 se u nich ubytovalo osm polských důstojníků. Pušky měli opřené v předsíni o stěnu. Bylo to odvážné. Polští oficíři odpočívali v babiččině parádním pokoji, kde byl na šraňku oltářík se svatými a postele. Jeden důstojník si se mnou hrál a zvedal mě do výšky. Říkal mi: „Geňa, muv mi tatuš“. Babičce řekl, že zanechal doma takovou dcerušku.
Antonín Blažek
Koncem dubna se již blížila fronta a Rudá armáda od Opavy postupovala na Ostravu. Dvakrát jsem záchvěv války zažil i na sobě.
Jednou jsme se dívali ze střechy měšťanské školy v Zábřehu-Družstvě, jak letecká bitva probíhá v prostoru dnešní Poruby, a z ničeho nic se objevilo letadlo nad školou a pokropilo střechu z leteckého kulometu. Ještě že jsme se včas schovali za komín, nevím, jak by to jinak dopadlo. Již nikdy jsem na střechu nešel, ale stejně jsem se nepoučil.
Magistrát města Ostravy, Prokešovo náměstí 8, 729 30 Ostrava.
Všechna práva vyhrazena - použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Ostravy.
