Den 25. dubna 1945. Vytoužený okamžik přišel ve znamení náletu. Letadla začala hučet před polednem a shodila první pumy na továrnu nábytku Ignáce Blažeje. Byl to střed továrny, kde byly shozené trhavé a zápalné bomby. U výtahu byli na místě usmrcení a zasypaní čtyři dělníci, a to Karčmař Radek, Vinovský Antonín, Blažej Vratislav a dělník slovenské národnosti – jeho jméno jsem zjistil a je na pomníku ve staré Porubě. Ranění byli dva. (...)
27. dubna brzy ráno začala útočit sovětská letadla přes les u Myslivny od Krásného Pole. Tyto nálety trvaly celý den až do večera. Ve vesnici na horním konci hořely rodinné domky. (...) Nebylo jediného domku, aby nebyl poškozený explozí bomb. Když utichla letadla, děla a venku se setmělo, přišli k nám do sklepa v domě paní Dědochové tři sovětští rozvědčíci. Byli jsme všichni ve sklepě a slyšíme nahoře šramot, jdu se podívat a již na schodech mne vítá sovětský rozvědčík se slovy: tys german? Zavedl jsem je dál a ujistil, že mezi námi není nikdo german, že jsme všichni Češi. Ženy je začaly objímat a já je uctil koňakem.
