Již čtvrtý den žijeme ve zpevněném sklepě a bez ustání myslíme na spásné osvobození. Čekání nás stále více deprimuje. Přesto jsme rádi, že máme ve sklepě malou studnu... Jídla se už nedostává. Matka uschovává poslední zbytky pro mladší sourozence.
Ve sklepě je neproniknutelná tma. Dívám se do míst, kde slabě svítí ciferník budíku. Kolik je hodin? Otázka by byla zbytečná. I kdyby se budík zastavil, nezastavil by se čas, který jde dál za všech okolností. (...)
Tuny železa a olova prolétávaly vzduchem a všechno živé přibíjely k zemi. Nebylo radno vystrčit ani nos. Věděli jsme, že Schörnerova vojska se zuřivě brání. Ve zfanatizovaných myslích nepřestávala doutnat naděje na "konečné vítězství".
