František Vystrčil
… Na ulicích nebylo v tyto dny bezpečno. Němci rozestavili v parcích a na křižovatkách děla a stříleli na hlučínskou stranu. Nad střechami vybuchovaly šrapnely, vzduchem hvízdaly granáty a hned nato ozývaly se výbuchy. A přece lidé navzdory všemu tomu i v posledních dnech pohybovali se po venku do posledního dne, nedbajíce akutního nebezpečí. Drželi se však při stěnách domů a uskakovali do domovních dveří, zahvízdalo-li to vzduchem nebo zarachotily-li letecké kulomety. Nejeden však přesto zaplatil toto riskantní počínání životem. Noci trávili mnozí už po několik dní ve sklepích a krytech, jiní se přestěhovali do vnitřních domovních místností, chráněných vícero zdmi. Svršky a zásoby odstěhovány do krytů. Napětí se stupňovalo, nervy byly napjaty. Nadešel 30. duben. Brzy zrána nás vyburcovalo letecké bombardování, hřmění letadel a vytí hloubkových letců. V mžiku jsme byli na nohou, připraveni do krytu. A pak to už po celý den neustávalo. Do vybuchujících šrapnelů se mísily těžké exploze granátů, pronikavý svist odpalovaných protileteckých děl a splývavý rachot leteckých bomb. Celý dům se přestěhoval do sklepního podzemí.
Zasažena byla kosťárna Rütgers. Mohutný sloup dýmu vyvalil se z ní, rozprostřel se nad Ostravou a zaclonil slunce. Vzniklo přítmí jako při zatmění slunce. Citelně se ochladilo. Cesta z krytu do 2. poschodí byla už malým dobrodružstvím. Už ráno trousily se zvěsti, že Rusové se přebrodili přes Odru pod Bělským lesem a u Zábřehu. Nebylo možno je ověřit, i když to byla pravda, jak se později zjistilo. V poledne bylo hlášeno, že nakvap odjely dělostřelecké baterie z parku a ze Sokolské třídy. Po Sokolské ustupovaly od Petřkovic motorizované německé jednotky. Ke třetí hodině objevily se ustupující hloučky unavených německých vojáků. Dávali rukama znamení, aby lidé opustili ulice. To však už pracovaly plným tempem naše letky. V krátkých intervalech zasypávaly ulice, křižovatky a volné prostranství Přívozu tříštivými bombami a prudkou kulometnou palbou. Těžká bomba dopadla ke kostelu a rozbořila dům, jiná nedaleko rozmetala přízemní stavení řezníka Škapy. Povalen byl kříž v kostele, poškozen i hlavní oltář. Bomby dopadaly na Nádražní třídu a demolovaly výkladní skříně, zpřetrhaly elektrické vedení a vyrvaly kolejnice na zastávce elektrických drah před nádražím. Po celém Přívozu byly patrny stopy po nich. Před měšťanskou školou na Palackého tř. zela uprostřed silnice hluboká jáma, také jinde tu a tam větší či menší, nejedna stěna byla proděravěná a ze střech shrnuta břidlice. Přívoz byl bombardováním více postižen než jiná části města, ale škody na budovách nejsou tak značné a dají se rychle odstranit. Nejhůře postiženy byly železniční dílny. Tam byly Němci při jejich odchodu založeny požáry. Vyhořely do základu, zůstaly po nich jen holé stěny a hromady rumiště, pod nímž leží zařízení, nástroje a materiál. Němci pobíhali před pronásledujícími je letadly jako diví a hleděli se zachránit útěkem nebo v krytech domů. U vchodu do bývalé polské školy dostihla bomba dva: jeden měl zpřerážené nohy, druhý rozbitou lebku.
Vyhlédli jsme ze dveří chodby a zaslechli výkřiky: „Rusové jsou na náměstí!“ Hlásil jsem tuto radostnou zvěst do krytu, kde byla přivítána s pohnutím a nadšením. Nadešel konečně okamžik našeho osvobození, okamžik, na který jsme netrpělivé čekali nekonečných, nekonečně dlouhých a pohnutých šest roků, nabitých událostmi, šest roků národního i lidského pokoření, útrap a úzkosti, roků sebezapírání, v nichž jsme svoje city ukrývali před zraky zvědů a slídilů a v nichž jsme ani den nebyli jisti osobní svobodou a životem. Vyběhli jsme na náměstí stisknout ruku prvým z druhé strany, chrabrým sovětským vojákům a podívat se na ty, kteří s puškou v ruce přinášeli nám svobodu, sami ještě stojíce uprostřed boje a dávajíce svůj život v nebezpečí. A pak už se po ulicích překotně odehrávaly vzrušující scény, kdy lidé uprostřed svištících střel pomáhali sovětským vojákům, zajímali i odzbrojovali Němce. Byli mrtví a ranění: Toho dne zabit byl bombou u kostela v Přívoze i místopředseda našeho Rodičovského sdružení pekař. mistr Vilém Kranich. Prvé československé prapory objevily se na domech. A když se snesl soumrak a Němci byli vypuzeni směrem ke Sl. Ostravě a za ni, vtáhly do města prvé sevřené bojové pěší čety.
Obloha nad Přívozem zalita byla mocnou rudou září. To hořely komplexy železničních dílen.
2. května 1945
