Č. Svoboda - nedatováno
…V nejbližším okolí Wintrovy ulice bylo lidí jakoby čím dál méně a v pondělí 30. dubna 1945 byl nápadným častější pohyb menších skupin vojáků. Bylo zřetelněji slyšet střelbu. Z domů málokdo vycházel. Před polednem prošel ulicí starší něm. voják a upozorňoval na nebezpečí zničení okenních tabulí při vyhození mostu přes Odru u Petřkovic. V domech vysazovali vnější křídlo oken.
Ke druhé hodině odpoledne vjela do dvora u domu (čp. 62) skupina vojáků s dvoukolým vozíkem, taženým koněm, v sousedství rovněž skupina s párem koní a tam na domě se objevila malá bílá vlajka s červeným křížem. Z Kosmovy ulice se velmi řídce ozývaly výstřely něm. baterie. Děla byla postavena na poli u posledních domů zmíněné ulice.
Zvědavost byla neodbytnou; chtělo se poněkud dále od domu – směrem ke zmíněné baterii. Podařilo se projít (dvorem) až na chodník hlavní ulice – (směřující k podjezdu). Za rohem hospodářského stavení stal čalouník Buriánek (z ulice Na Liškovci), napomínal k opatrnosti a podotknul, že už tak od 11 hodin dopoledne úkradkem dům od domu se snaží dostat blíže ke svým. V hovoru pozorujeme nejbližší okolí. Na cestě stál opuštěný menší autobus. Přišla k němu od sokolovny skupina asi 20 něm. vojáků. Vedoucí poddůstojník skupinu zastavil, otevřel autobus a začal z něj vojákům rozdávat salám a chléb. Všichni byli v chumlu u rozdávajícího.
Po malé chvíli bylo slyšet vzdálený výstřel dělový, hvízdot střely, pak výbuch granátu u nízké zídky protějšího domu. Po výbuchu jsme s Buriánkem vyhlédli za roh a viděli rozprchnuvší se hlouček něm. vojáků. Někteří ranění odcházeli zpět k sokolovně, jednoho těžce raněného odnášeli na chodník. Zůstal tam – zemřel. Náhodná kolemjdoucí žena byla při zmíněné explosi raněna střepinou do lýtka i uchýlila se do Staňkova dvora. Tam byla voj. lékařem ošetřena.
Asi k 3. hodině odpoledne došlo ke střetnutí tří vojenských letadel nad prostorem Františkovy jámy. Jeden ruský letoun se vzňal, letec vyskočil, snášel se padákem k zemi a letadlo slétlo k zemi někde mezi Hrušovem a Muglinovem nebo u Heřmanic.
Přibývalo střelby. A kolem 4 hodin odpoledne se ozval hukot většího počtu letadel. Letěly od Svinova, svrhly těžké bomby v prostoru u přívozského kostela a další dvě těžké explodovaly v zahradě nedaleko sokolovny.
Do nastalého ticha a tmy v krytech (el. vedení bylo zpřetrháno) mísily se nesmělé otázky, nebyl-li někdo raněn. Přibíhali jednotlivci pro lékaře (Dr. Svobodu), aby šel ošetřit raněné po explosi letecké bomby, která zasáhla budovu školy na rohu Jungmannovy ulice.
Ohlížely se vzniklé škody na domech, kde kromě roztříštěných okenních tabulí byla poškozena i dveřní křídla, velmi utrpěla i krytina střech okolních budov, zničena byla část zahradní zdi, stromům bylo zcela serváno mladé listí, kůň stojící u plotu blízko místa výbuchu byl doslova roztržen a v prostoru u sousedovy hospodářské budovy ležel pár koní, kterým střepiny zpřerážely nohy.
U dělostřelecké baterie v Kosmově ulici byl patrný shon, zapřahání a rychlý odsun celé baterie.
Na těžní věži Františkovy jámy vyvěsili první československou vlajku.
Napjaté ticho bylo rušeno ojedinělými výstřely. Ve sklepních krytech si vystrašeni lidé neuměli zodpovědět, co bude následovat.
Vrátil se lékař od ošetřených raněných se zprávou, že u přívozské radniční budovy už viděl ruské vojáky ve hloučku místních lidí.
Zvědavost znovu nutila zjistit stav na hlavní příjezdové cestě v prostoru od železničního podjezdu k sokolovně.
Ze dvora bylo vidět jednotlivě klusající německé vojáky. Z nich jeden odbočil do dvora, ustrašeně a bezradně se rozhlížel. Shlédnuv mě u hospodářské budovy, vyrazil trhaně „sum tutaj Rusi?“
Na pokyn, aby šel blíže, váhavě pokročil, všecek strachem roztřesen prosil o civilní oděv. K dotazu odkud pochází, sdělil, že je od Ratiboře, že má doma dvě malé děti. Po zprávě, že Rusové už jsou v městě, znovu prosil o civilní šaty, dokládaje prosbu obavou, že Rusové jednotlivé vojáky do zajetí neberou. Odevzdal mi pušku a šel se mnou do krytu v domě, kde se znovu obracel na přítomné s prosbou o „civilne ubranie“.
Po krátké poradě bylo rozhodnuto jít k radniční budově. Tam mladý důstojník RA s úsměvem rozhodl: Bude-li (mnou) přiveden, nic se mu nestane. Byl přiveden, puška odevzdána a už si ho přiřadili k menší skupince zajatců; odváděli je směrem k nádraží. Tam už od odpoledních hodin hořely železniční dílny.
