Vývoj raket probíhal v SSSR již od 20. let. Poprvé byly bojově nasazeny v červenci 1941. Němečtí vojáci těmto zbraním přezdívali „Stalinovy varhany“. Rakety se vyráběly v různých hmotnostech od 8 do 76 kg a s maximálním dostřelem 8,5 km.
Sovětský střední tank patřil k základu výzbroje tankových jednotek Rudé armády. Používala jej i 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR a po druhé světové válce byl ve výzbroji řady armád východního bloku.
Německý střední tank byl vyvinut jako protiváha sovětských strojů T-34. Prototyp byl vyroben počátkem roku 1942. K bojovému nasazení došlo v následujícím roce.
Německý těžký tank se vyráběl od roku 1942.
Zdroj: Wikimedia Commons - Bundesarchiv Bild |
Těžký stíhač tanků využíval podvozek tanku Panther a měl antimagnetický nátěr pro ochranu před magnetickými minami. Jeho nedostatkem byla vysoká spotřeba paliva. Celkem bylo vyrobeno 425 kusů, několik jich německá armáda nasadila i v bojích na Ostravsku.
Zdroj: Wikimedia Commons - Bundesarchiv Bild |
Těžkého stíhače tanků bylo vyrobeno pouze 90 kusů. Stroj byl odolný vůči dělostřelecké a tankové palbě, nedostatečná kulometná výzbroj ho však nedokázala ochránit před nepřátelskou pěchotou, která mohla stroj zblízka zničit trhavinami. Proto Ferdinand mohl být nasazován pouze s podporou německých pěšáků. V sovětských zdrojích jsou všechny německé stíhače tanků často souhrnně označovány pojmenováním Ferdinand.
Zdroj: Wikimedia Commons – od Mikko Virtaperko |
Sovětský stíhač tanků vyráběla továrna Uralmaš. Mimo výkonného kanonu byl stroj v boji s nepřátelskou pěchotou odkázán na ruční zbraně osádky, nedisponoval obrannými kulomety.
Zdroj: Wikimedia Commons - Bundesarchiv Bild |
Samohybné dělo bylo vyvinuto v reakci na nasazení německých těžkých tanků. Během roku 1943 bylo vyrobeno 704 kusů, následně došlo k zastavení výroby. Stroj se sice v bitvě u Kursku osvědčil při likvidaci německých tanků na vzdálenost až 2 km, jeho nevýhodou však bylo zdlouhavé nabíjení děla.
Protiletadlové dělo označované zkratkou FlaK (Flugabwehrkanon) představovalo páteř německé protivzdušné obrany. První verze kanonu vznikla v roce 1928 a v různých modifikovaných verzích se tyto zbraně používaly po celé válečné období. V době bojů na Ostravsku představovaly pro sovětské a československé letce hlavní hrozbu, jelikož německé letectvo již bylo značně paralyzováno nedostatkem pohonných hmot.