Výzbroj a výstroj


Ruční zbraně

MKb 42

Německá automatická karabina byla předchůdcem moderních útočných pušek. Šlo o jednu z nejmodernějších ručních zbraní druhé světové války, která se k frontovým útvarům dostala ve větším množství až v závěru konfliktu.

Ráže: 7,92 mm

Kapacita zásobníku: 30 ran

MKb 42

Špagin PPŠ-41

Jeden z nejznámějších sovětských samopalů, který vynikal svou bytelností a odolností. Ukořistěných exemplářů si vysoce cenili i němečtí vojáci. Zbraň se mohla používat s podlouhlým nebo bubnovým zásobníkem.

Ráže: 7,62 mm

Kapacita zásobníku: 72 ran (bubnový zásobník)

Špagin PPŠ-41

MP-40

Jednalo se o nejrozšířenější a nejznámější německý samopal, který svou konstrukcí navazoval na starší modely Hugo Schmeissera, jež německá armáda používala již před válkou. K jeho přednostem patřila skladná konstrukce.

Ráže: 9 mm

Kapacita zásobníku: 32 ran

Walther P-38

Od roku 1940 tato pistole tvořila nejběžnější poboční zbraň důstojníků německých pozemních sil. Různé její modifikace byly velmi rozšířené až do 70. let.

Ráže: 9 mm

Kapacita zásobníku: 8 ran

Walther P-38

Mauser 98

Opakovací puška tvořila základ výzbroje německých pozemních sil v obou světových válkách. Stala se předlohou pro pušky používané řadou meziválečných armád včetně československé.

Ráže: 7,92 mm

Kapacita zásobníku: 5 ran

Mauser 98

Mosin 1891/30

Tato opakovací puška tvořila základ výzbroje sovětské pěchoty. Upravenou variantu používali ostřelovači. Existovala také zkrácená verze pro jezdectvo se sklopným bodákem, tzv. karabina vz. 1944.

Ráže: 7,62 cm

Kapacita zásobníku: 5 ran

Tokarev TT-33

Jednalo se o základní poboční zbraň důstojníků Rudé armády.

Ráže: 7,62 mm

Kapacita zásobníku: 8 ran

Pozemní technika

Pak 44 L/55

Německé těžké protitankové dělo bylo používáno od roku 1944.

  • Ráže: 128 mm
  • Dostřel: 24 400 m
  • Hmotnost střely: 28 kg

Pak 44 L/55

FlaK 36

Protiletadlové dělo označované zkratkou FlaK (Flugabwehrkanon) představovalo páteř německé protivzdušné obrany. První verze kanonu vznikla v roce 1928 a v různých modifikovaných verzích se tyto zbraně používaly po celé válečné období. V době bojů na Ostravsku představovaly pro sovětské a československé letce hlavní hrozbu, jelikož německé letectvo již bylo značně paralyzováno nedostatkem pohonných hmot.

  • Ráže: 88 mm
  • Dostřel: 14 800 m

FlaK 36

SU-152

Samohybné dělo bylo vyvinuto v reakci na nasazení německých těžkých tanků. Během roku 1943 bylo vyrobeno 704 kusů, následně došlo k zastavení výroby. Stroj se sice v bitvě u Kursku osvědčil při likvidaci německých tanků na vzdálenost až 2 km, jeho nevýhodou však bylo zdlouhavé nabíjení děla.

  • Posádka: 4 muži
  • Pancéřování: 75 mm
  • Výzbroj: 152,4 mm kanon

SU-100

Sovětský stíhač tanků vyráběla továrna Uralmaš. Mimo výkonného kanonu byl stroj v boji s nepřátelskou pěchotou odkázán na ruční zbraně osádky, nedisponoval obrannými kulomety.

  • Posádka: 4 muži
  • Pancéřování: 20–75 mm
  • Výzbroj: 100 mm kanon

SU-100

Panzerjäger Tiger (P) Ferdinand (SdKfz 184)

Těžkého stíhače tanků bylo vyrobeno pouze 90 kusů. Stroj byl odolný vůči dělostřelecké a tankové palbě, nedostatečná kulometná výzbroj ho však nedokázala ochránit před nepřátelskou pěchotou, která mohla stroj zblízka zničit trhavinami. Proto Ferdinand mohl být nasazován pouze s podporou německých pěšáků. V sovětských zdrojích jsou všechny německé stíhače tanků často souhrnně označovány pojmenováním Ferdinand.

  • Posádka: 6 mužů
  • Pancéřování: 200 mm
  • Výzbroj: 88 mm kanon, 7,92 mm kulomet

Jagdpanzer V Jagdpanther (Sd. Kfz. 173)

Těžký stíhač tanků využíval podvozek tanku Panther a měl antimagnetický nátěr pro ochranu před magnetickými minami. Jeho nedostatkem byla vysoká spotřeba paliva. Celkem bylo vyrobeno 425 kusů, několik jich německá armáda nasadila i v bojích na Ostravsku.

  • Posádka: 5 mužů
  • Pancéřování: 80 mm čelní, 45 mm boční
  • Výzbroj: 88 mm kanon, 7,92 mm kulomet

Jagdpanzer V Jagdpanther (Sd. Kfz. 173)

Tiger

Německý těžký tank se vyráběl od roku 1942.

  • Posádka: 5 mužů
  • Pancéřování: 100–120 mm
  • Výzbroj: 88 mm kanon, dva 7,92 mm kulomety

Panther

Německý střední tank byl vyvinut jako protiváha sovětských strojů T-34. Prototyp byl vyroben počátkem roku 1942. K bojovému nasazení došlo v následujícím roce.

  • Posádka: 5 mužů
  • Pancéřování: 80–100 mm
  • Výzbroj: 75 mm kanon, dva 7,92 mm kulomety

T-34

Sovětský střední tank patřil k základu výzbroje tankových jednotek Rudé armády. Používala jej i 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR a po druhé světové válce byl ve výzbroji řady armád východního bloku.

  • Posádka: 5 mužů
  • Pancéřování: 20–70 mm
  • Výzbroj: 85 mm kanon, dva 7,62 mm kulomety

BM13-16 Kaťuše

Vývoj raket probíhal v SSSR již od 20. let. Poprvé byly bojově nasazeny v červenci 1941. Němečtí vojáci těmto zbraním přezdívali „Stalinovy varhany“. Rakety se vyráběly v různých hmotnostech od 8 do 76 kg a s maximálním dostřelem 8,5 km.

Letadla

Junkers Ju 87 „Stuka“

Německý jednomotorový střemhlavý bombardér. Posádku tvořili pilot a zadní střelec. Ačkoliv měl zastaralou konstrukci s nezatažitelným podvozkem, patřil tento stroj k hlavním součástem výzbroje německého letectva po celou dobu války.

  • Maximální rychlost: 390 km/h
  • Dostup: 8 200 m
  • Dolet: 500 km s plným nákladem

Výzbroj: Dva kulomety ráže 7,92 mm v přídi, jeden zadní kulomet ráže 7,92 mm, jedna 250 kg puma pod trupem a čtyři 50 kg pumy pod křídly

Zdroj: Wikimedia Commons - Bundesarchiv Bild

Focke Wulf Fw 190 A

Německý jednomístný jednomotorový stíhací letoun.

  • Maximální rychlost: 645 km/h
  • Dostup: bojový: 9900 m, maximální: 10 600 m
  • Dolet: 800 km
  • Výzbroj: Dva 13 mm kulomety a 4 20 mm kanony

Focke Wulf Fw 190 A

Messerschmitt Bf 109 G

Různé varianty „stodevítky“ tvořily páteř německého stíhacího letectva po celou dobu války.

  • Maximální rychlost: 640 km/h ve výšce 6300 m
  • Dostup: 12 000 m Dolet: 850 km, s přídavnými nádržemi 1000 km
  • Výzbroj: Dva 13 mm kulomety, jeden 20 mm nebo 30 mm kanon v přídi, 2 30 mm kanony pod křídly

Messerschmitt Bf 109 G

Iljušin Il-2 „Šturmovik“

Sovětský jednomotorový bitevní letoun, německými vojáky přezdívaný „Černá smrt“, určený k útokům na pozemní cíle jako tanky a vozidla. Posádku tvořili pilot a zadní střelec. Letoun používali i českoslovenští letci v bojích na Ostravsku.

  • Maximální rychlost: 414 km/h ve výšce 3000 m
  • Dolet: 640 až 720 km
  • Dostup: 5500 až 7800 m
  • Výzbroj: Čtyři 100 kg bomby v pumovnici, dvě 100 kg nebo 250 kg bomby pod křídly, kulomet UTB ráže 12,7 mm pro zadního střelce, palubní kanony různých ráží

Lavočkin LA-5 FN

Sovětský jednomotorový jednomístný stíhací letoun používala i 1. československá smíšená letecká divize v SSSR.

  • Maximální rychlost: 648 km/h
  • Dolet: 765 km
  • Dostup: 11 000 m
  • Výzbroj: 2 kanony ŠVAK ráže 20 mm, osm neřízených raket RS-82 nebo 500 kg bomb

Petljakov Pe-2

Sovětský dvoumotorový lehký bombardér měl tříčlennou posádku.

  • Maximální rychlost: 560 km/h
  • Dostup: 9 000 m
  • Dolet: 1200 km
  • Výzbroj: Dva kulomety ráže 12,7 mm v přídi, zadní kulomet ráže 12,7 mm, palubní kulomet ráže 7,62 mm