Lidé v boji

Rudolf Peška

(25. 4. 1924 Záporoží – 14. 1. 1996 Ostrava)

Vyrůstal v české rodině na Ukrajině. Jeho studium chemické školy v rodném městě přerušil vstup SSSR do války v červnu 1941. Peška se nejprve přihlásil k pomocným oddílům Rudé armády. V následujícím roce požádal o vstup do formující se čs. jednotky v Buzuluku. Prvním bojovým nasazením prošel v březnu 1943 u Sokolova. Bojů na Ostravsku se účastnil jako průzkumník 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR.

Po skončení války žil nejprve na Liberecku. Roku 1947 se přestěhoval do Ostravy a poté pracoval na různých v managementu Vítkovických železáren. V letech 1970–1990 stanul v čele podniku. Působil také v řadě organizací Národní fronty, od roku 1971 byl členem Ústředního výboru KSČ. Patřil k předním zastáncům výstavby Památníku ostravské operace v Hrabyni (dnes Národní památník II. světové války).

Vladimír Palička

(27. 1. 1923 Zdolbunov – 14. 12. 2012 Praha)

Mládí strávil  v tehdejším Polsku v komunitě volyňských Čechů. Navštěvoval české a polské školy, kvůli okupaci však nestihl odmaturovat. Pracoval jako opravář lokomotiv a zapojil se do odboje. Po obsazení Volyně Rudou armádou v roce 1944 se dobrovolně přihlásil do československých jednotek. Po výcviku byl zařazen k 1. čs. samostatné tankové brigádě v SSSR jako řidič tanku. Sloužil v tanku s čestným pojmenováním ŽIŽKA, který předtím používal Hrdina SSSR Josef Buršík. 

Účastnil se bojů na Dukle a v ostravsko-opavské operaci. V jejím průběhu 25. března 1945 u Szeroké utrpěl zranění, přičemž velitel tanku podporučík Andrej Romani padl. Po zotavení se Palička kvůli trvajícím zdravotním komplikacím nevrátil na frontu, ale dostal na starost výcvik nových odvedenců v Albertovci. Jeho svěřenci již nestihli do bojů zasáhnout. Po skončení války Palička zůstal v armádě, působil především jako vojenský pedagog ve Vyškově a v Doksech. Během služby i později jako penzista se také angažoval ve veteránských a osvětových organizacích. Zemřel 14. prosince 2012. 

Bedřich Opočenský

(24. 5. 1924 Boratín – 29. 10. 2016 Praha)

Pocházel ze statkářské rodiny volyňských Čechů. Po německé okupaci jeho domoviny se zapojil do odboje. Po příchodu Rudé armády na Volyň se v březnu 1944 se přihlásil do čs. zahraničního vojska. Jako velitel tanku se účastnil bojů na Dukle i Ostravské operace. Patřil k prvním čs. vojákům, kteří 30. dubna pronikli do centra Ostravy. Zúčastnil se známého střetnutí u dnešního mostu Miloše Sýkory (dříve Říšský most). Po demobilizaci v roce 1946 se, tak jako řada jeho krajanů, usadil na Litoměřicku. Původně si otevřel zámečnickou dílnu v Sedlci, po jejím znárodnění pak pracoval v zemědělském družstvu a textilní továrně. Zemřel necelé dva týdny před plánovaným povýšením do hodnosti brigádního generála ve výslužbě.

Vasil Kobulej

(11. 12. 1919 Soločín – 14. 1. 1999 Česká Lípa?)

Vyrůstal na Podkarpatské Rusi ve statkářské rodině. Okupace českých zemí v březnu 1939 jej zastihla na průmyslové škole ve Vyškově. Odtud se vrátil domů, ale zakrátko se rozhodl odejít do zahraničí a vstoupit do exilové armády. Po útěku do SSSR zde byl internován. Teprve koncem roku 1942 se dostal k formujícímu se čs. polnímu praporu v Buzuluku. Absolvoval tankové učiliště v Tambobě. Původně bojoval jako řidič tanků s čestnými jmény LIDICE a ŽIŽKA. Zúčastnil se bojů o Kyjev na podzim 1943, stejně jako karpatsko-dukelské operace. Na Dukle navzdory zraněním zachránil několik spolubojovníků z hořícího tanku. V době bojů na Ostravsku již měl hodnost podporučíka. Řídil jeden z trojice prvních tanků, které 11. května 1945 dorazily do Prahy.

Po válce zůstal v armádě. Roku 1950 se zasadil o převoz tanku LIDICE z dukelského bojiště do Vyškova za účelem opravy a darování muzeu. Od roku 1963 žil v Hamru na Jezeře v blízkosti Vojenského výcvikového prostoru Ralsko, jemuž několik let také velel. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 Kobulej, v té době plukovník odmítl přijímat rozkazy od sovětského poručíka. Roku 1971 musel Kobulej kvůli svým postojům opustit armády. Jako penzista žil v České Lípě a angažoval se ve veteránských organizacích.

Anton Droppa

(30. 6. 1920 Lazisko – 13. 7. 2013 Liptovský Mikuláš)

Vyrůstal na Liptově. Po maturitě v roce 1940 nastoupil vojenskou službu ve slovenské armádě a prošel výcvikem pro stíhací piloty. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se v létě 1944 přidal k povstalcům. Následně byl začleněn do nově zformované 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR, která v posledních týdnech války poskytovala vzdušnou podporu útočícím jednotkám během ostravsko-opavské operace. Létal na stíhačkách Lavočkin La-5.

Po válce odešel do civilu a studoval geologii v Olomouci a Brně. Později se stal uznávaným odborníkem na krasové jevy a prováděl výzkum ve slovenských jeskyních. V letech 1955–1985 působil jako vědecký pracovník Geografického ústavu v Bratislavě.

Emil Cilc

(22. 12. 1922 Huleč – 23. 10. 1957 Komňa)

Pocházel z rolnické rodiny volyňských Čechů. Během nacistické okupace působil v odbojové skupině Blaník. Po příchodu Rudé armády se v březnu 1944 přihlásil do čs. zahraničního vojska. Absolvoval tankové učiliště v Saratově, načež byl zařazen k 1. čs. samostatné tankové brigádě v SSSR. Během bojů byl utrpěl dvě zranění. Válku ukončil ve funkci velitele roty. Zůstal v armádě jako voják z povolání a zastával různé štábní funkce. Počátkem 50. let již byl navzdory svému mládí velitelem divize. Roku 1952 začal navštěvoval Vojenskou akademii Klementa Gottwalda v Praze, o dva roky později zahájil studium na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě. Generálmajor Cilc, v té době velitel 4. střeleckého sboru, zahynul při letecké havárii během cesty z Trenčína do Olomouce.

Jiří Lízálek

(30. 12. 1912 - 6. 4. 1945) Na fotografii s dalekohledem. Vyrůstal na pražském předměstí, od mládí byl aktivní v Sokole. V roce 1936 získal titul inženýra na obchodní škole. Po absolvování základní vojenské služby se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Absolvoval učiliště útočné vozby ve Vyškově. Po nacistické okupaci v červenci 1939 odešel ilegálně do Polska a přidal se k formující se vojenské skupině v Krakově. Po vypuknutí války se dostal na území Volyně, které obsadil Sovětský svaz. Působil jako učitel mezi místní českou menšinou. Poté, co region v roce 1941 obsadila německá armáda, se Lízálek zapojil do činnosti odbojové skupiny Blaník.

Když Volyni v roce 1944 znovu ovládla Rudá armáda, Lízálek se znovu přidal k čs. zahraničnímu vojsku. Do armády vstoupila také jeho žena Ludmila. Jako velitel tankové roty se zúčastnil bojů v Dukelském průsmyku. V průběhu ostravské operace sloužil u 2. praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. Zahynul v bojích u Tworkówa při minometném přepadu. Ironií osudu několik hodin po jeho smrti k útvaru dorazila zpráva, že se Lízálkovy narodil syn. Padlý byl původně pohřben spolu se Stěpanem Vajdou v obci Pogrzebień. Záhy po válce pak na žádost rodiny došlo k převozu ostatků do Valašského Meziříčí, odkud pocházela jeho manželka.

Richard Husmann

(4. 9. 1922 - 20. 8. 1987) Od dětství působil ve skautském hnutí. Po okupaci se zapojil do činnosti vojenské ilegální organizace Obrana národa. S jejím pověřením odjel jako kurýr do Německa, odtud se následně dostal do Francie k zahraniční armádě. Po evakuaci do Velké Británie pak byl zařazen jako palubní střelec u 311. bombardovací perutě. Když se roku 1944 začala formovat čs. letecká jednotka na východní frontě, čekalo Husmanna přeložení do SSSR. Zde prošel výcvikem jako palubní střelec bitevního letounu Iljušin Il-2.

Jako příslušník 3. čs. bitevního leteckého pluku přežil osm nouzových přistání. Během bojů na Ostravsku jeho útvar zajišťoval vzdušnou podporu sovětským silám operujícím na dnešním česko-polském pomezí v okolí Bohumína. Poblíž městečka Olza Husmann 16. dubna 1945dosáhl jediného československého sestřelu v ostravské operaci. Ačkoliv byl sám zraněn nepřátelskou palbou, dokázal zničit německou stíhačku Fw-190.

Po válce pracoval na ministerstvu dopravy, v roce 1948 však musel jako někdejší „zápaďák“ odejít a živit se jako dělník. V 60. letech se, pod pseudonymem Filip Jánský, začal věnovat spisovatelské kariéře. Již jeho prvotina Nebeští jezdci (1964) vzbudila značný ohlas a dočkala se filmové adaptace. Také v pozdější tvorbě se věnoval válečným tématům s autobiografickými prvky.

Mikuláš Končický

Narodil se 1. ledna 1925 v rodině volyňských Čechů. V roce 1944 narukoval do československého armádního sboru v SSSR, v jehož řadách se jako velitel tanku zúčastnil válečných operací na Dukle a na jaře 1945 osvobozovacích bojů na Ostravsku. Po válce zůstal v armádě, z níž byl po roce 1968 vyhozen pro své politické postoje. Je čestným občanem města Ostravy a držitelem Řádu Bílého lva. Zemřel 13. prosince 2015 v Ostravě.

Josef Gregor

Narodil se 15. února 1920 v Mirohošti na Volyni, tehdy v Polsku. Po osvobození oblasti byl roku 1944 jako Čechoslovák odveden a zařazen k 1. čs. tankové brigádě v SSSR. Jako příslušník 3. tankového praporu padl 30. dubna 1945 v bojích o Moravskou Ostravu. Jeho jméno dodnes nese jedna z ostravských ulic.

Josef Buršík

Narodil se 11. září 1911 v Postřelkově na Chodsku. Jako důstojník československé armády se v roce 1939 dostal přes Polsko do SSSR. Zúčastnil se bitvy u Sokolova v březnu 1943, později prošel tankovým výcvikem. Za účast v bojích o Kyjev v listopadu 1943 byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny SSSR. Jako tankista se zúčastnil také ostravsko-opavské operace. Slibnou poválečnou důstojnickou kariéru ukončilo obvinění z velezrady a zatčení v roce 1949. Buršíkovi se později podařilo utéct a žil s manželkou v emigraci. Na protest proti srpnové okupaci roku 1968 vrátil sovětská vyznamenání. Zemřel 30. června 2002 v Northamptonu ve velké Británii.

Ivan Kubinec

Narodil se 26. dubna 1923 na Podkarpatské Rusi, o jeho mládí není mnoho informací. V roce 1944 vstoupil do zahraniční armády a v bojích na Ostravsku působil jako rozvědčík 1. čs. tankové brigády. Dne 18. dubna 1945 byl zajat a umučen německými vojáky ve Štítině, údajně byl ukřižován na vratech statku.

Ludvík Budín

Narodil se 20. srpna 1892 v Popelíně na Dačicku. Za první světové války coby důstojník rakousko-uherské armády prošel boji na ruské i italské frontě, kde v závěru války padl do zajetí. Po válce se stal důstojníkem letectva. Na počátku nacistické okupace se zapojil do domácího odboje, v roce 1944 uprchl před hrozícím zatčením na povstalecké Slovensko. Odtud se dostal do SSSR, kde byl v říjnu 1944 jmenován velitelem 1. československé smíšené letecké divize v SSSR. Do vlasti se vrátil v hodnosti brigádního generála. Počátkem 50. let odešel do výslužby a zemřel 1. února 1956 v Brně.

Vladimír Janko

Narodil se 8. srpna 1917 v Nosislavi na Hustopečsku. Koncem 30. let absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1939 odešel ilegálně do Polska, odkud se dostal do SSSR. Jako důstojník pěchoty prošel bitvou u Sokolova v březnu 1943 a později nastoupil k tankovému vojsku. Během ostravsko-opavské operace velel 1. československé samostatné tankové brigádě. V závěru války se stal vojenským velitelem pro Moravskou Ostravu a Slezsko. Po válce pokračoval ve vojenské kariéře a dosáhl generálské hodnosti. Dne 14. března 1968 spáchal sebevraždu.

Ludvík Svoboda

Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně, za první světové války se dostal z rakousko-uherské armády do ruského zajetí a později do československých legií v Rusku. Zúčastnil se bitvy u Zborova v červenci 1917 i známé sibiřské anabáze legií v letech 1918–1920. Do vlasti se vrátil jedním z posledních evakuačních transportů v září 1920. Stal se důstojníkem z povolání, v meziválečném období mimo jiné přednášel na Vojenské akademii v Hranicích.

Po nacistické okupaci odešel v roce 1939 do Polska, kde se během německé invaze v září téhož roku stal velitelem Východní skupiny československé armády, s níž ustoupil na sovětské území. Po německém útoku na Sovětský svaz byl Svoboda pověřen sestavením československé jednotky, jež byla následně nasazena po boku Rudé armády. Původní polní prapor se během války rozrostl v brigádu a později armádní sbor. V dubnu 1945 se Svoboda stal ministrem národní obrany tzv. košické vlády. Tuto funkci zastával i v dalších vládách až do svého odvolání v roce 1950. O dva roky později byl zatčen a několik měsíců vězněn. Roku 1954 navázal na přerušenou politickou kariéru vstupem do Národního shromáždění. V závěru března 1968 byl zvolen prezidentem ČSSR, funkci zastával do roku 1975. Zemřel 20. září 1979.

Neznámý vojín

Své životy položilo při osvobozování Ostravy a obcí, které jsou dnes její součástí, 1407 rudoarmějců. Mnohdy se o nich mluví jako o neznámých vojínech. Všichni oni ale měli své životy, své osudy a jména. Jedním z nich byl třeba svobodník Vasilij Vasiljevič Efremov. Narodil se 26. 4. 1909, padl při osvobozování Pustkovce v den svých narozenin – 26. dubna 1945. Pochován byl na vojenském hřbitově v Hlučíně, jak dokládá přiložený záznam, č. 44. Ze stránek tehdejší obecní kroniky víme, že spolu s dalšími 94 rudoarmějci, kteří zahynuli při bojích na území obce, mu bylo uděleno in memoriam čestné občanství Pustkovce.

Kiril Semjonovič Moskalenko

Narodil se 28. dubna 1902 v obci Grišino u Doněcku. Jako velitel sovětské 38. armády se vyznamenal při obraně Charkova roku 1942. Významnou roli sehrál též v bojích u Stalingradu. V září 1944 se Moskalenkova 38. armáda, do jejíž sestavy spadal i československý armádní sbor, zúčastnila karpatsko-dukelské operace. Na jaře 1945 pak útvar v rámci 4. ukrajinského frontu maršála Jeremenka zasáhl do bojů o Ostravu. Po válce Moskalenko zastával významné vojenské a politické funkce. Zemřel 17. června 1985.

Andrej Ivanovič Jeremenko

Narodil se 14. října 1892 v rolnické rodině v Markovce u Luhansku. Během ruské občanské války organizoval partyzánský oddíl bojující na bolševické straně, později bojoval v řadách jezdectva Rudé armády. Po skončení občanské války pokračoval ve vojenské kariéře. Na počátku německé invaze do SSSR v roce 1941 se podílel na obraně Smolenska a přístupových cest k Moskvě. Později se osvědčil i na dalších úsecích fronty. Jako velitel 4. ukrajinského frontu se v závěru války aktivně zúčastnil přímého osvobozování jižního Polska a Československa. Během války byl třikrát raněn. Po německé kapitulaci pokračoval ve vojenské kariéře. V dubnu 1970 se zúčastnil slavnostního položení základního kamene Památníku ostravské operace v Hrabyni. Zemřel 17. listopadu téhož roku.

Gotthard Heinrici

Narodil se 25. prosince 1886 v Gumbinnen ve Východním Prusku, byl bratrancem maršála Gerda von Rundstedt. Jeho manželka byla židovského původu. V první světové válce bojoval na západní i východní frontě. Za druhé světové války si vysloužil pověst schopného ústupového velitele. V roce 1943 neuposlechl rozkaz k zapálení Smolenska před vyklizením města, za což byl na čas zproštěn velitelské funkce. Od 20. března velel skupině armád Visla, která měla zabránit sovětskému průniku přes Odru. V závěru války se dostal do britského zajetí, kde strávil tři roky. Zemřel 13. prosince 1971.

Ferdinand Schörner

Narodil se 12. června 1892 v Mnichově. Již v první světové válce si vysloužil vysoká německá vyznamenání. Během druhé světové války se osvědčil při polském tažení roku 1939, podílel se také na invazi do Řecka. Během neúspěšného tažení na Murmansk v roce 1942 Schörner neblaze proslul výrokem, že klimatické podmínky nemohou německý postup zastavit, což se ukázalo jako přehnaně optimistické tvrzení. Po ústupových bojích na východní frontě byl jako velitel skupiny armád Střed pověřen obranou českých zemí. Během bojů na Ostravsku nechal popravit několik německých důstojníků za „poraženecké“ názory. Mezi podřízenými byl kvůli své přísnosti znám pod přezdívkou Krvavý Ferdinand.

V roce 1952 byl Schörner odsouzen sovětskými úřady na 25 let vězení. O dva roky později byl předán do východního Německa a odtud v roce 1958 vystěhován do Spolkové republiky Německo. Zemřel 2. července 1973.

Alois Adam

Narodil se 15. 4. 1898 v Poličné (okr. Valašské Meziříčí). Byl zraněn při osvobozovacích bojích v Přívoze a 2. května 1945 svému zranění podlehl.

František Ambrus

Narodil se 16. 8. 1899 v Újezdu (okr. Holešov), bydlel v Přívoze a byl zaměstnán jako podúředník u železnice. Během okupace byl členem odbojové skupiny Zora. Padl 30. dubna 1945 v Přívoze při osvobozování města.

Josef Bártek

Bydlel v Kunčicích. Padl 1. května 1945 v Kunčicích při osvobozovacích bojích ve věku 19 let.

Oldřich Borovec

Pocházel z Vratimova. Padl 1. května 1945 v Hrabové při osvobozovacích bojích.

Josef Brabec

Narodil se 30. 11. 1889 v Praze, bydlel v Moravské Ostravě, kde také jako dělník-koksař pracoval na koksovně Karolina. Zahynul 30. dubna 1945 při pokusu o záchranu železničního mostu přes Ostravici v areálu Žofinské huti v Moravské Ostravě (Žofinská ul.).

Josef Brabenec

Narodil se 11. 11. 1899 v Praze, za války byl zapojen do Slezského odboje. Během osvobozovacích bojů byl 30. dubna 1945 v Ostravě zastřelen německou hlídkou.

Oldřich Dindělovský

Narodil se 15. 8. 1927 v Moravské Ostravě, zaměstnáním byl elektrotechnik. Byl zastřelen v průběhu osvobozovacích bojů v Michálkovicích 1. května 1945.

Josef Dokládal

Narodil se 8. 11. 1873 ve Vinarech (okr. Přerov), pracoval v Ostravě jako báňský úředník. Zemřel na následky těžkého střelného zranění při osvobozovacích bojích ve Staré Bělé 1. května 1945.

Jiří Fišer

Narodil se 9. 3. 1926 v Michálkovicích. V této obci také padl 1. května 1945 při pronásledování Němců.

Ervín Flössel

Narodil se 10. 1. 1905 v Moravské Ostravě, bydlel v Hrabové. Zaměstnáním byl původně obuvník, pak kancelista. Zemřel v závodní nemocnici ve Vítkovicích 12. května 1945 na následky těžkého zranění, utrpěného při osvobozovacích bojích.

Josef Friedrich

Narodil se 3. 3. 1923, povoláním byl zámečník. Padl 30. dubna 1945 v Přívoze během osvobozovacích bojů.

Miroslav Gajdošek

Narodil se 17. 10. 1926 v Hrabové, kde také bydlel. Zaměstnáním byl dělník. Za okupace byl příslušníkem partyzánské skupiny Záře. Padl 1. května 1945 v Hrabové u mostu přes Ostravici při osvobozovacích bojích.

Jiří Grabovský

Narodil se 16. 11. 1926 ve Slezské Ostravě v rodině obchodníka. Studoval na obchodní akademii v Moravské Ostravě. Spolu s bratrancem V. Klockem byl zastřelen 1. května 1945 při pokusu vypátrat a odhalit úkryt německých ostřelovačů na Salmě ve Slezské Ostravě.

Ladislav Gurský

Narodil se 25. 4. 1911 v Michálkovicích. Padl 1. května 1945 v Michálkovicích při osvobozovacích bojích.

Jiří Hajduk

Narodil se 24. 7. 1923 ve Vítkovicích, bydlel v Hulvákách. Pracoval jako zřízenec rozhlasu. Při osvobozovacích bojích 30. dubna byl postřelen a na následky zranění zemřel v městské nemocnici v Moravské Ostravě 1. května 1945.

František Haut

Narodil se 9. 10. 1885 v Rakovníku, dle dochovaných zpráv měl být živnostníkem. Byl zastřelen při osvobozovacích bojích v Mariánských Horách 1. května 1945.

Rudolf Hebda

Narodil se 8. 4. 1911 v Kunčicích, kde také bydlel. Pracoval jako hutník. Padl 1. května 1945 v Kunčicích u přejezdu železniční dráhy k Vratimovu při osvobozovacích bojích.

Jaroslav Holaň

Narodil se 13. 2. 1915 v Ostravě, pracoval jako horník. Padl 1. května 1945 ve Slezské Ostravě při osvobozovacích bojích.

Emil Jendřiščík

Narodil se 12. 3. 1922 v Novém Bohumíně. Pracoval jako dělník. Byl zastřelen 30. dubna 1945 v Mariánských Horách.

Emil Knapek

Narodil se 6. 3. 1907 v Sedlnicích u Nového Jičína, bydlel v Moravské Ostravě. Byl zapojen do Slezského odboje. Padl 30. dubna 1945 v Moravské Ostravě při osvobozovacích bojích.

Zdeněk Kubala

Narodil se 3. 3. 1930 ve Výškovicích v dělnické rodině. Padl 27. dubna 1945 ve Výškovicích při osvobozovacích bojích.

Josef Chromík

Narodil se 12. 3. 1903 v Michálkovicích. Padl 1. května 1945 v Michálkovicích při osvobozovacích bojích.

Vladislav Kabát

Narodil se 11. 5. 1910 ve Slezské Ostravě, bydlel v Radvanicích. 2. 5. 1945 zahynul jako aktivní účastník osvobozovacích bojů.

Václav Klocek

Narodil se v roce 1929, byl bratrancem J. Grabovského. Oba byli zastřeleni 1. května 1945, když se rozhodli vypátrat a odhalit úkryt německých ostřelovačů na Salmě ve Slezské Ostravě.

Karel Kocur

Narodil se 19. 10. 1903 v Mariánských Horách, bydlel v Nové Vsi. Pracoval jako dělník. Byl zastřelen 1. května 1945 v Nové Vsi u vodárny.

Rudolf Kokotek

Narodil se 2. 4. 1898 v Nové Vsi, bydlel v Zábřehu. Byl zaměstnán jako slévač Vítkovických železáren. Padl 30. dubna 1945 v Zábřehu při osvobozovacích bojích.

František Kopáč

Narodil se 5. 2. 1911, bydlel v Přívoze a pracoval jako horník. Padl 30. dubna 1945 v Přívoze při osvobozovacích bojích.

Miroslav Kotlář

Narodil se 3. 8. 1924 v Zábřehu, kde také bydlel. Byl učněm. Padl při osvobozování Zábřehu.

Zdeněk Krejčí

Narodil se 10. 10. 1903 v Orlové, bydlel v Moravské Ostravě. Pracoval jako báňský úředník. Byl členem odbojové skupiny Obrana národa a Slezského odboje. Byl vyznamenán Čsl. válečným křížem a medailí hrdiny in memoriam. Padl 30. dubna 1945 v boji s německými vojáky při záchraně mostů a osvobozování koksovny a elektrárny Karolina a Žofínské huti v Moravské Ostravě.

Jan Krpec

Narodil se 22. 3. 1899 ve Vítkovicích, kde také bydlel. Padl 30. dubna 1945 ve Vítkovicích při osvobozovacích bojích.

Josef Kuklínek

Narodil se 17. 3. 1887 ve Šlapanicích u Brna. Pracoval jako strojník. Padl 1. května 1945 v Hrušově při osvobozovacích bojích.

Viktor Liboska

Narodil se 23. 2. 1911 ve Slezské Ostravě. Pracoval jako zámečník ve Vítkovických železárnách. Byl členem Komunistické strany Československa. Byl vyznamenán Pamětním odznakem odboje in memoriam. V čele osvobozovacích vojsk bojoval v Přívoze a Moravské Ostravě, kde na ul. Sokolské u Husova sboru (u křižovatky s ulicí Myslbekovou) ve večerních hodinách 30. dubna 1945 padl.

Adolf Lištvan

Byl zastřelen 1. května 1945 v Heřmanicích při pronásledování ustupujících Němců.

Oldřich Malář

Narodil se 30. 9. 1926 v Nové Vsi, kde také bydlel. Při osvobozovacích bojích v obci byl těžce zraněn a svému zranění podlehl v nemocnici v Rychvaldu.

Oskar Motyka

Narodil se 1. 12. 1922 v Mariánských Horách, kde také bydlel. Pracoval jako dělník. Padl 30. dubna 1945 v boji s německými vojáky při záchraně mostů a osvobozování koksovny a elektrárny Karolina a Žofínské huti v Moravské Ostravě.

Zdeněk Němec

Narodil se 28. 2. 1925 v Michálkovicích. Byl členem národně socialistické strany. Padl 1. května 1945 v Michálkovicích při osvobozovacích bojích.

Jaromír Obluk

Pocházel z Kunčic. Padl 1. května 1945 v Kunčicích u přejezdu železniční dráhy k Vratimovu při osvobozovacích bojích ve věku 20 let.

František Piatkovský

Narodil se 6. 1. 1878 v Rosicích u Brna. Byl členem Komunistické strany Československa. Padl 1. května 1945 v Heřmanicích při osvobozovacích bojích.

Miroslav Poštulka

Narodil se 27. 12. 1914 v Heřmanicích, kde také bydlel. Pracoval jako horník, jeho matka byla školnicí na obecné škole chlapecké, sám byl členem odboru kopané místní jednoty Sokol. Při pronásledování ustupujících Němců v Heřmanicích 1. května 1945 byl smrtelně zraněn granátem a svému zranění 4. června podlehl.

Josef Prachař

Byl zastřelen 1. května 1945 v Heřmanicích při pronásledování ustupujících Němců.

Lubomír Prešer

Narodil se 6. 10. 1924 v Kylešovicích (m. č. Opavy), bydlel v Hrabůvce. Jako zaměstnání se uvádí student. Byl příslušníkem 1. partyzánského oddílu Jana Žižky. Zemřel 4. května 1945 v městské nemocnici na následky zranění, které utrpěl při osvobozovacích bojích.

Emil Pták

Narodil se 23. 5. 1901 v Michálkovicích, kde také bydlel. Pracoval jako horník. Padl v Michálkovicích při osvobozovacích bojích.

Ferdinand Puchalský

Narodil se 26. 7. 1905 v Hilden u Düsseldorfu, bydlel v Přívoze, pracoval jako železniční zřízenec (průvodčí). Padl při osvobozování Moravské Ostravy na hlavním nádraží 30. dubna 1945.

Jaroslav Ryba

Narodil se 7. 7. 1925 v Táboře. Jako zaměstnání se uvádí hornický učeň. Byl zastřelen, zemřel v městské nemocnici 1. května 1945.

Gustav Schneider

Pocházel z Kunčic. Padl 1. května 1945 v Kunčicích u přejezdu železniční dráhy k Vratimovu při osvobozovacích bojích ve věku 32 let.

Miroslav Starko

Narodil se 1. 2. 1927 v Kunčicích. Pracoval jako slévač. Padl 1. května 1945 v Bartovicích při osvobozovacích bojích.

František Strašák

Narodil se 12. 11. 1898 v Dolních Kounicích. Zaměstnán byl jako inspektor finanční stráže. Byl zastřelen v Michálkovicích 1. května 1945.

Oldřich Stojek

Narodil se 30. 3. 1922 v Kunčicích, bydlel v Mariánských Horách. Jako zaměstnání se uvádí student. Padl u dusíkáren v Mariánských Horách.

Milan Studník

Narodil se 2. 4. 1927 v Kunčicích v rodině horníka, kde také bydlel. Padl 1. května 1945 při vyčišťování lesa Důlňák mezi Bartovicemi a Vratimovem.

Oldřich Suchan

Narodil se 20. 8. 1919 v Mariánských Horách, kde také bydlel. Pracoval jako dělník. Padl 30. dubna 1945 v Zábřehu při osvobozovacích bojích.

Eman Sumík

Narodil se 25. 12. 1896 v Bartovicích, bydlel v Zábřehu. Padl v Ostravě při osvobozovacích bojích.

Miloš Sýkora

Narodil se 15. 11. 1920 v Heřmanicích. Jeho otec, zámečník na šachtě Terezie ve Slezské Ostravě zemřel, když byly M. Sýkorovi tři roky. Vyučil se zámečníkem u přívozské firmy Maret a Pache, kde také nastoupil do zaměstnání. V roce 1942 byl odsouzen za přípravu velezrady a podrývání říše k třem letům káznice. Krátce po propuštění byl odeslán na zákopové práce, odtud uprchl a skrýval se. Padl 30. dubna 1945 při osvobozovacích bojích u Říšského (dnes Sýkorova) mostu na slezskoostravské straně.

Rudolf Sýkora

Narodil se v roce 1927 v Polance nad Odrou, bydlel ve Výškovicích. Padl 29. dubna 1945 při osvobozovacích bojích ve Výškovicích.

Karel Šantrůček

Narodil se 24. 1. 1891 v Lukavici u Chrudimi, bydlel v Přívoze, pracoval jako strojvůdce. Padl 30. dubna 1945 v Přívoze při osvobozovacích bojích.

Eduard Ševčík

Narodil se 22. 10. 1922 v Michálkovicích. Padl 1. května 1945 v Michálkovicích při osvobozovacích bojích.

Miloslav Šimoniak

Narodil se 16. 2. 1915 v Nové Vsi, bydlel v Hulvákách. Zaměstnán byl jako dělník. Padl 1. května 1945 v Hulvákách při osvobozovacích bojích.

Gustav Šponar

Narodil se 12. 8. 1895 v Ústí nad Orlicí, bydlel v Moravské Ostravě. Zaměstnán byl jako četnický strážmistr. Byl zastřelen v Moravské Ostravě u městského hřbitova 30. dubna 1945.

Rudolf Tekiela

Narodil se 20. 11. 1899 v Michálkovicích, kde také bydlel. Pracoval jako horník. Padl 1. května 1945 v Michálkovicích při osvobozovacích bojích.

Jaroslav Trčka

Narodil se 13. 12. 1920 ve Frýdlantu nad Ostravicí, bydlel v Moravské Ostravě. Zaměstnán byl jako laborant. Padl 1. května 1945 v Kunčicích u přejezdu železniční dráhy k Vratimovu při osvobozovacích bojích.

Pavel Ullmann

Narodil se 1. 4. 1898 ve Vídni, bydlel v Heřmanicích. Pracoval jako horník. Byl zastřelen v Mariánských Horách 30. dubna 1945.

Rudolf Valigora

Narodil se 23. 3. 1909, bydlel v Kunčičkách. Byl členem Komunistické strany Československa. Od 20. 2. 1940 byl 32 měsíců vězněn. Padl 30. dubna 1945 v Kunčičkách při osvobozovacích bojích.

František Vaverka

Narodil se 2. 4. 1906. Pracoval jako železniční dělník. Padl 28. dubna 1945 v Ostravě při osvobozovacích bojích.

Jaroslav Vavruška

Narodil se 14. 2. 1924 v Hrabové, kde také bydlel. Jako zaměstnání se uvádí učeň zámečník. Byl členem odbojové skupiny Záře. Padl při osvobozování Hrabové u mostu přes Ostravici 1. 5. 1945, když ukazoval cestu postupujícím rudoarmějcům.