V důsledku probíhající vojenské operace v Zábřehu U Korýtka začaly v pondělí 30. dubna 1945 německé jednotky již od ranních hodin z Vítkovic chvatně ustupovat ve směru na Frýdek-Místek. Kolem poledne se po ulici Zengrově ještě urychleně podle očitých svědků přesouvala baterie nepřátelských lehkých děl.
Ovšem pro postupující osvobozenecké tankové jednotky v této městské části představovaly největší neznámou průmyslové objekty Vítkovických železáren a v nich ukrytá německá kulometná hnízda. Střelba ze samopalů a kulometů především u vítkovického stadionu a právě v prostoru železáren zpomalovala postup československých tankových jednotek. V 14.40 hod. měl podle záznamu ve školní kronice přijet první tank na náměstí Jiřího z Poděbrad a za ním se po chvíli „objevili na chodnících husí pochody prvních pěšáků. A po půl hodině již tekl ulicemi proud vojska, který rostl v hotovou záplavu. S vozidly se objevila i generalita“. Jednotka, jejíž jedna část postupovala po ulici Zengrově a druhá po ulici Ruské, se zase spojila v jeden celek u vysokých pecí (dnes Dolní oblast Vítkovice) a mířila po ulici Vítkovické k svému vytčenému cíli – Moravské Ostravě. Na rohu ulic Zengrovy a Ocelářské se lidé později mohli stát svědky ještě jedné významné události – podávání hlášení pplk. Vladimíra Janka generálu A. I. Jeremenkovi o osvobození Moravské Ostravy. V boji o Vítkovice padli 43 rudoarmějci, ale také 60 občanů (z toho 2 prokazatelně v boji)
