Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně, za první světové války se dostal z rakousko-uherské armády do ruského zajetí a později do československých legií v Rusku. Zúčastnil se bitvy u Zborova v červenci 1917 i známé sibiřské anabáze legií v letech 1918–1920. Do vlasti se vrátil jedním z posledních evakuačních transportů v září 1920. Stal se důstojníkem z povolání, v meziválečném období mimo jiné přednášel na Vojenské akademii v Hranicích.
Po nacistické okupaci odešel v roce 1939 do Polska, kde se během německé invaze v září téhož roku stal velitelem Východní skupiny československé armády, s níž ustoupil na sovětské území. Po německém útoku na sovětský svaz byl Svoboda pověřen sestavením československé jednotky, jež byla následně nasazena po boku Rudé armády. Původní polní prapor se během války rozrostl v brigádu a později armádní sbor. V dubnu 1945 se Svoboda stal ministrem národní obrany tzv. košické vlády. Tuto funkci zastával i v dalších vládách až do svého odvolání v roce 1950. O dva roky později byl zatčen a několik měsíců vězněn. Roku 1954 navázal na přerušenou politickou kariéru vstupem do Národního shromáždění. V závěru března 1968 byl zvolen prezidentem ČSSR, funkci zastával do roku 1975. Zemřel 20. září 1979.
