V armádě Ludvíka Svobody se stal velitelem tanku, během druhé světové války prošel třemi významnými bojovými operacemi včetně bitvy o Duklu a při Ostravsko-opavské operaci jako jeden z prvních pomáhal osvobodit Ostravu, kde se nakonec na celý život usadil.
Generálmajor ve výslužbě Mikuláš Končický, nositel řádu Bílého lva a tří Československých válečných křížů se narodil na Volyni. „Naše rodina byla součástí české menšiny, která zde žila,“ říká Mikuláš Končický o tehdy polské oblasti, dříve ruské gubernii a dnešní součásti Ukrajiny. Na Volyni prožil německou okupaci a v roce 1943 se přihlásil spolu s otcem do československé armády. „Předstoupil jsem před komisi a velitel tankové roty Richard Tesařík mě poplácal po holých zádech a prohlásil: K tankistům!“ vzpomíná Mikuláš Končický na začátek své úspěšné armádní kariéry.
S německou precizností a důsledností se tankista setkal v bojích o Duklu. Sám přiznává, že Němci byli zkušení a často nebylo jednoduché jejich taktice čelit. „Tradice ale byla taková, že prostě úkol musel být splněn,“ přibližuje zásady tankové brigády válečný veterán. Následovaly těžké boje při Jaselské operaci a posléze se Mikuláš Končický jako velitel jednoho z tanků T-34 podílel na dubnovém osvobození Ostravy. „Skrytě, úvozem jsme se dostali do Zábřehu, v místech dnešní polanecké spojky. Boje to byly těžké, postupovali jsme metr po metru. Lidé nás pak v Ostravě vítali a to bylo úžasné. Po dlouhých bojových akcích jsme se dostali do rozjásaných ulic. Vzpomínám si, jak před náš tank vběhla nějaká žena, vytáhla z kabelky takové malinké štamprličky, že si musíme připít. Ani jsme jí neřekli, že normálně pijeme z velkých stakanů,“ popisuje euforické okamžiky generálmajor ve výslužbě a jedním dechem dodává: „No, a o chvíli později jsem před divadlem poprvé spatřil svou budoucí ženu,“ vzpomíná Mikuláš Končický i na okamžik, který mu změnil osobní život a zároveň připoutal k Ostravě.
Tři roky po konci druhé světové války získal Mikuláš Končický československé státní občanství a stal se profesorem na vojenské akademii. Po vyslovení nesouhlasu se sovětskou okupací v roce 1968 ho komunistické vedení z armády vyloučilo. Později až do důchodu pracoval v ostravských Pozemních stavbách. Rehabilitován byl po roce 1989.
Ze vzpomínek Mikuláše Končického a letce plukovníka Pavla Vranského, dalšího veterána druhé světové války, vzešla k letošnímu sedmdesátému výročí osvobození Ostravy kniha Bez nároku na slávu. „Přál bych si, aby poctivé poznání minulosti pomohlo dalším generacím najít a chránit ty správné hodnoty,“ pokorně dodává generálmajor Mikuláš Končický.
Zdroj: MSD
