30. dubna 20:00 – 30. dubna 20:59

Hrušov, Muglinov

Obyvatelé Hrušova a Muglinova mohli sledovat postup sovětské armády k Ostravě z vyvýšených míst v okolí. „Hrůzokrásný je pohled na frontu večer, kdy utichá dělostřelectvo i letecké bombardování a nastává výzkumná činnost za pomoci světelných raket, které svítí všemi barvami. Člověk má dojem, že přihlíží skvělému ohňostroji…“

Četné výbuchy leteckých granátů přímo v ulicích Hrušova již několik dní před příchodem sovětských vojáků daly občanům pocítit válečnou vřavu přímo na vlastní kůži. 30. dubna byl Hrušov plný německého vojska, které od časného rána ustupovalo po hlavní silnici k Muglinovu a Slezské Ostravě. Celý prostor města ostřelovalo ruské dělostřelectvo a ze vzduchu napadaly kolony Němců sovětská letadla, která zahájila odpoledne palbu na chemickou továrnu a kolonii, kde se ukrývali poslední němečtí vojáci. Během dopoledne zničily ustupující německé jednotky most přes Odru směrem na Koblov. Železniční most přes Ostravici do Přívozu částečně zachránili hrušovští občané Josef Bobek a Andělín Šesták, kteří přetrhali dráty k většině náloží. K večeru pronikli od Přívozu a Koblova do města sovětští průzkumníci a za pomoci místního obyvatelstva upravili přechod přes zbořenou část železničního mostu, po němž ráno 1. května postupovala k obci a pak dále na Muglinov sovětská pěchota. Silnější přestřelka se odehrála v okolí jámy Ida. Z dělnické kolonie se podařilo německé vojáky vytlačit kolem poledne. Při bojích zahynul jeden sovětský voják a tři obyvatelé Hrušova (z toho 1 v boji). Na území Muglinova k větším bojům nedošlo. Podle záznamů v kronice zde padl jeden rudoarmějec a dva místní občané.

Moravská Ostrava

První sovětské tanky se objevily na Vítkovické ulici u jámy Šalomoun kolem 15. hodiny. Jejich příjezd byl přivítán skupinou obyvatel, z nichž někteří se připojili k osvobozujícím vojákům. Spolu s nimi pak postupovali do středu města, kde pomáhali vyhledávat německé vojáky a civilisty, kteří se nehodlali vzdát.

Na 1. čs. tank, jehož velitelem byl čs. tankista rotmistr Josef Gregor, připevnili Ostravané československou vlajku. Tanky se za Frýdlantskými mosty rozdělily na dva proudy. První odbočil u hotelu Palace doleva na Nádražní ulici, kde se v prostoru křižovatky s dnešní Janáčkovou ulicí a ulicí Mlýnskou zastavil, aby opětoval střelbu přicházející od Přívozu. Tanky pak postupovaly dnešními ulicemi Mlýnskou, Chelčického a 30. dubna směrem k Nové radnici. Velmi nebezpečné pro postupující jednotky byly palby Němců ukrytých na půdách, ve sklepích, bytech nebo v kanálech. Ostré přestřelky probíhaly v ulicích Českobratrské, Přívozské, Matiční, Dvořákově, Sokolské a v prostoru u Nové radnice, kde zahynul velitel 1. čs. tanku J. Gregor. Druhý proud postupoval ulicí 28. října k městskému divadlu (Divadlo Antonína Dvořáka) a dále do centra města, které bylo poškozené leteckými nálety. Na Masarykově náměstí na věži staré radnice zavlála československá vlajka. Vojsko pokračovalo kolem obchodního domu ASO k mostu přes Ostravici a dále na Slezskou Ostravu. První tank přejel po Říšském mostě (Most M. Sýkory) v 19.30. Hned za mostem dostal zásah pancéřovou pěstí a zahynul v něm radista I. Ahepjuk. Akce se neobešla bez tragických ztrát na životech civilistů. Mezi ně patřil mladý odbojář Miloš Sýkora. Ve 20.00 podal hlášení velitel 1. čs. samostatné tankové brigády V. Janko veliteli 38. armády generálplukovníkovi Moskalenkovi, že Moravská Ostrava byla osvobozena. V bojích zahynulo 30. dubna 61 občanů (z toho 7 prokazatelně v boji), 1 čs. tankista a 155 rudoarmějců.

Polanka nad Odrou

Osvobozovací boje byly zahájeny dělostřeleckou přípravou v časných ranních hodinách v pátek 27. dubna. Následující den byla osvobozena osada Janová, lesík Olší a přednádraží Polanka-výhybna. O Dolní Polanku probíhaly boje celou neděli 29. dubna, neboť Němci podnikli protiútok.

Do obce vjely sovětské tankové jednotky až v pondělí 30. dubna Bajgerovou cestou a pěchota směrem ze Svinova. Němci před ústupem směrem na Klimkovice podpálili školu, která vyhořela. Dobytím německých pozic v Horní Polance v úterý 1. května ráno byla celá obec osvobozena. Při osvobozovacích bojích padlo asi 30 rudoarmějců a 4 občané.

Slezská Ostrava

Osvobozování Slezské Ostravy začalo 30. dubna, po sedmé hodině večer, kdy tank č. 051 přejel dnešní most Miloše Sýkory přes Ostravici z Moravské Ostravy na Zámostí. Tank typu T-34, který byl součástí 3. praporu 1. čs. tankové brigády, se sice přes most na Slezskou Ostravu dostal, ale hned za ním byl vyřazen z dalších bojů zásahem z pancéřové pěsti.

Osádku tohoto prvního tanku tvořili: rotný Nikolaj Ivasjuk, řidič Alexandr Hroch, střelec Josef Vaněk a radista Ivan Ahepjuk. Posledně jmenovaný po zásahu v tanku zahynul. Další tanky a jednotky osvoboditelů se po zachráněném mostě rychle přemístily na slezskoostravskou stranu, kde do nočních hodin probíhaly osvobozovací boje. Následující den 1. května jednotky osvoboditelů likvidovaly odpor německých jednotek ve Stromovce, na Josefské ulici a Salmě. Byl tak zmařen úmysl nacistů zachytit se na kopcích Slezské Ostravy a zpomalit postup Rudé armády. Osvobození Slezské Ostravy si vyžádalo životy 26 rudoarmějců a 13 občanů (z nichž 4 padli v boji).

Třebovice

Boje o Třebovice začaly ve čtvrtek 26. dubna, když sovětská armáda z plesenských Kopanin ostřelovala jižní okraje obce. V pátek 27. dubna odpoledne ustupující německá armáda dostala rozkaz držet obrannou linii právě v Třebovicích. Zesílily útoky sovětského letectva na Němce a v Třebovicích vzplálo několik požárů. V 10 hod večer se sovětské tanky přiblížily až k obci. Následující den v soboru 28. dubna ráno pokračovalo dělostřelecké ostřelování a tuhé boje probíhaly přímo ve středu obce.

Bojovalo se o zámek, drožďárnu, elektrárnu, kostelní věž a velkostatek Marie S. Stony. O urputnosti bojů svědčí to, že budovy radnice se rudoarmějci zmocnili až po třetím protiútoku. V obci hořelo mnoho domů. Ještě v pondělí 30. dubna probíhala fronta v Třebovicích od dvora k radnici a až na okraj Svinova. Pokračovaly přestřelky u železničního mostu a elektrárny, avšak po 17 hod. začali Němci z těžce poškozené elektrárny ustupovat, protože jim hrozilo obklíčení od Hošťálkovic. Ve večerních hodinách byla elektrárna dobyta a Třebovice osvobozeny. Při osvobozovacích bojích padlo 57 rudoarmějců a 31 občanů.

Vítkovice

V důsledku probíhající vojenské operace v Zábřehu U Korýtka začaly v pondělí 30. dubna 1945 německé jednotky již od ranních hodin z Vítkovic chvatně ustupovat ve směru na Frýdek-Místek. Kolem poledne se po ulici Zengrově ještě urychleně podle očitých svědků přesouvala baterie nepřátelských lehkých děl.

Ovšem pro postupující osvobozenecké tankové jednotky v této městské části představovaly největší neznámou průmyslové objekty Vítkovických železáren a v nich ukrytá německá kulometná hnízda. Střelba ze samopalů a kulometů především u vítkovického stadionu a právě v prostoru železáren zpomalovala postup československých tankových jednotek. V 14.40 hod. měl podle záznamu ve školní kronice přijet první tank na náměstí Jiřího z Poděbrad a za ním se po chvíli „objevili na chodnících husí pochody prvních pěšáků. A po půl hodině již tekl ulicemi proud vojska, který rostl v hotovou záplavu. S vozidly se objevila i generalita“. Jednotka, jejíž jedna část postupovala po ulici Zengrově a druhá po ulici Ruské, se zase spojila v jeden celek u vysokých pecí (dnes Dolní oblast Vítkovice) a mířila po ulici Vítkovické k svému vytčenému cíli – Moravské Ostravě. Na rohu ulic Zengrovy a Ocelářské se lidé později mohli stát svědky ještě jedné významné události – podávání hlášení pplk. Vladimíra Janka generálu A. I. Jeremenkovi o osvobození Moravské Ostravy. V boji o Vítkovice padli 43 rudoarmějci, ale také 60 občanů (z toho 2 prokazatelně v boji)

Zábřeh nad Odrou, Nová Ves, Výškovice

Dne 29. 4. ve večerních hodinách překročily první sovětské jednotky jihozápadně od Zábřehu řeku Odru v lokalitě zvané U Korýtka a na druhém břehu dobyly malé předmostí. Po těžkých bojích, kterých se zúčastnili rovněž českoslovenští tankisté, byl Zábřeh ve večerních hodinách z velké části osvobozen.

Ještě v noci 30. dubna však vzplály v obci boje znova: „ Kolem 21. hodiny otevřel se příklop hlavní stoky těsně u školního plotu a z něho nepozorovaně plynul proud asi 500 říšských vojáků, kteří sem přišli stokou od Rütgersovy továrny, a současně objevily se před školou německé pancéřové vozy od Svinova…“ Po celou noc probíhaly na Závodní, Hulvácké, Dolní a Zimmlerově ulici prudké přestřelky. Osvobozování Zábřehu si vyžádalo největší počet obětí ze všech částí města. Padlo zde 179 rudoarmějců (na území Hulvák zahynul také sestřelený sovětský letec Nikolaj Ovčinnikov) a 25 občanů (z toho 5 v boji). Osvobození jednotlivých části Nové Vsi neprobíhalo současně. Sovětské jednotky v odpoledních hodinách vytlačily německé vojsko z jižní části obce v okolí ulice U Hrůbků a dobyly území od náspu železniční vlečky k řece Odře. Prvního května časně zrána mezi čtvrtou a pátou hodinou vytlačily německé vojsko i ze severní části obce. Své životy zde položilo 5 rudoarmějců a také 5 občanů (z toho 2 v boji). Ve Výškovicích zpomaloval postup Rudé armády odpor Němců vedený z jejich postavení v jižní části obce v lokalitě Hůra. Němci zde ještě podnikli protiútok s cílem zatlačit sovětské oddíly za řeku Odru. Své životy zde položilo 35 vojáků Rudé armády a 6 občanů (z toho dva v boji).