1. května 05:00 – 1. května 07:59

Hošťálkovice, Lhotka, Petřkovice, Koblov, Antošovice

Do Hošťálkovic pronikla Rudá armáda již 29. 4., ovšem brigády 126. lehkého horského střeleckého sboru společně se svazky 1. gardové armády sváděly boj o tuto obec ještě téměř celý následující den. Padli zde 3 občané a asi 38 rudoarmějců. Z rána 30. 4. byl zahájen rovněž útok na Lhotku a Petřkovice.

Lhotku osvobodily už v poledních hodinách brigády 127. lehkého horského střeleckého sboru generálmajora G. A. Žukova. Padli zde 3 občané a asi 13 rudoarmějců. První vojáci 107. střeleckého sboru se probili do Petřkovic podél trati z Ludgeřovic kolem 15. hodiny odpoledne. K většímu boji došlo u Bindačova rybníku, kde byly zničeny čtyři německé tanky. Druhý proud sovětských vojsk přišel od lesa Špice. Silnější odpor kladli němečtí vojáci u řeky Odry, po jejímž břehu pokračoval postup Rudé armády do Koblova. Němci ustupovali na Žabník a podél mlýnské strouhy k Antošovicím. Kolem 16. hodiny nad Koblovem se strhl letecký boj, při němž byla sestřelena dvě německá letadla. Ustupující jednotky wehrmachtu vyhodily do povětří most do Hrušova a zbytky německých vojáků ustupovaly přes lávku u jezu. V Koblově padli 4 občané a 5 rudoarmějců. Sousední Antošovice vyklidily německé oddíly večer a v noci 30. 4. Ráno následujícího dne je bez jediného výstřelu obsadili vojáci 95. střeleckého sboru generálmajora I. I. Melnikova.
Polanka nad Odrou

Osvobozovací boje byly zahájeny dělostřeleckou přípravou v časných ranních hodinách v pátek 27. dubna. Následující den byla osvobozena osada Janová, lesík Olší a přednádraží Polanka-výhybna. O Dolní Polanku probíhaly boje celou neděli 29. dubna, neboť Němci podnikli protiútok.

Do obce vjely sovětské tankové jednotky až v pondělí 30. dubna Bajgerovou cestou a pěchota směrem ze Svinova. Němci před ústupem směrem na Klimkovice podpálili školu, která vyhořela. Dobytím německých pozic v Horní Polance v úterý 1. května ráno byla celá obec osvobozena. Při osvobozovacích bojích padlo asi 30 rudoarmějců a 4 občané.

Hrabůvka

Hrabůvka zaujímala v systému obrany německé armády důležité místo. Úkol dobýt její území připadl 101. střeleckému sboru generálporučíka A. L. Bondareva. Na katastru Hrabůvky se nacházelo letiště, které ještě před zahájením bojů o Ostravu opustily všechny stroje luftwaffe.

Od podvečerních hodin 28. dubna byla přistávací plocha rozorávána, aby jí nemohlo využít sovětské letectvo, a zároveň se připravovala destrukce budov, betonových bunkrů, okopů a technického zařízení letiště, k níž došlo za rozednění 29. dubna. Během 30. dubna ustupovaly přes obec od Zábřehu k Místecké silnici jednotky wehrmachtu, část z nich se opevnila v prostoru Oráčovy ulice na pomezí Hrabůvky a Hrabové a rovněž střežila strategickou ústupovou cestu na Místek. Teprve k večeru pronikly předsunuté sovětské oddíly do části obce mezi ulicí U Lesa, Jubilejní kolonií a Deichselovou továrnou na lana. V nočních hodinách podnikla německá armáda z Hrabůvky a Bělského lesa protiútok, jehož cílem bylo osvobodit obklíčené vojáky v Zábřehu. Nápor byl tak silný, že hrozilo vytlačení Rudé armády z již dobytého území. Útok byl nakonec odražen a ráno 1. května přešla sovětská vojska opět do ofenzivy. Zvláště v jižní části Hrabůvky pak probíhaly urputné boje. V průběhu osvobozování obce tak padlo 67 rudoarmejců a 7 místních občanů.

Hrušov, Muglinov

Obyvatelé Hrušova a Muglinova mohli sledovat postup sovětské armády k Ostravě z vyvýšených míst v okolí. „Hrůzokrásný je pohled na frontu večer, kdy utichá dělostřelectvo i letecké bombardování a nastává výzkumná činnost za pomoci světelných raket, které svítí všemi barvami. Člověk má dojem, že přihlíží skvělému ohňostroji…“

Četné výbuchy leteckých granátů přímo v ulicích Hrušova již několik dní před příchodem sovětských vojáků daly občanům pocítit válečnou vřavu přímo na vlastní kůži. 30. dubna byl Hrušov plný německého vojska, které od časného rána ustupovalo po hlavní silnici k Muglinovu a Slezské Ostravě. Celý prostor města ostřelovalo ruské dělostřelectvo a ze vzduchu napadaly kolony Němců sovětská letadla, která zahájila odpoledne palbu na chemickou továrnu a kolonii, kde se ukrývali poslední němečtí vojáci. Během dopoledne zničily ustupující německé jednotky most přes Odru směrem na Koblov. Železniční most přes Ostravici do Přívozu částečně zachránili hrušovští občané Josef Bobek a Andělín Šesták, kteří přetrhali dráty k většině náloží. K večeru pronikli od Přívozu a Koblova do města sovětští průzkumníci a za pomoci místního obyvatelstva upravili přechod přes zbořenou část železničního mostu, po němž ráno 1. května postupovala k obci a pak dále na Muglinov sovětská pěchota. Silnější přestřelka se odehrála v okolí jámy Ida. Z dělnické kolonie se podařilo německé vojáky vytlačit kolem poledne. Při bojích zahynul jeden sovětský voják a tři obyvatelé Hrušova (z toho 1 v boji). Na území Muglinova k větším bojům nedošlo. Podle záznamů v kronice zde padl jeden rudoarmějec a dva místní občané.

Mariánské Hory

Již od samého rána 30. dubna panoval mezi ustupujícími německými oddíly zmatek. V ulicích se pohybovali vojáci, kteří prchali směrem k Vítkovicím. V dopoledních hodinách došlo k několika přestřelkám mezi ustupujícími německými vojáky a místními obyvateli, střelba se ozývala z dusíkáren (Moravské chemické závody).

Kolem 15 hodiny tudy prošli první sovětští rozvědčíci, kteří postupovali od Hošťálkovic a mířili dále do Nové Vsi. V té době zavlála na budově dusíkáren československá vlajka. Ve stejnou dobu se na dnešním Mariánském náměstí objevily další sovětské hlídky. Němci před nimi ustupovali směrem k Vítkovicím a Zábřehu nad Odrou, který byl v té době osvobozován Rudou armádou. Jakmile rozvědčíci postoupili dál do Mariánských Hor, směrem k Moravské Ostravě, následovala je pěchota, jež obsazovala nejdůležitější místa na Opavské třídě. Tanky do Mariánských Hor přijely až později, a to z Moravské Ostravy. Němci totiž zničili před svým ústupem ze Svinova most před Odru. Odpoledne se Němcům ještě podařilo do základů vypálit dům s drogerií na Opavské třídě, který se nacházel mezi zahradou U koule a poškozeným hotelem Slavia. K posledním výstřelům došlo v noci v prostoru dusíkáren. Definitivně byl německý odpor zlomen 1. 5. v ranních hodinách a Mariánské Hory byly osvobozeny. Při osvobozování zahynulo 27 občanů (z toho 4 v boji) a 12 rudoarmějců.

Slezská Ostrava

Osvobozování Slezské Ostravy začalo 30. dubna, po sedmé hodině večer, kdy tank č. 051 přejel dnešní most Miloše Sýkory přes Ostravici z Moravské Ostravy na Zámostí. Tank typu T-34, který byl součástí 3. praporu 1. čs. tankové brigády, se sice přes most na Slezskou Ostravu dostal, ale hned za ním byl vyřazen z dalších bojů zásahem z pancéřové pěsti.

Osádku tohoto prvního tanku tvořili: rotný Nikolaj Ivasjuk, řidič Alexandr Hroch, střelec Josef Vaněk a radista Ivan Ahepjuk. Posledně jmenovaný po zásahu v tanku zahynul. Další tanky a jednotky osvoboditelů se po zachráněném mostě rychle přemístily na slezskoostravskou stranu, kde do nočních hodin probíhaly osvobozovací boje. Následující den 1. května jednotky osvoboditelů likvidovaly odpor německých jednotek ve Stromovce, na Josefské ulici a Salmě. Byl tak zmařen úmysl nacistů zachytit se na kopcích Slezské Ostravy a zpomalit postup Rudé armády. Osvobození Slezské Ostravy si vyžádalo životy 26 rudoarmějců a 13 občanů (z nichž 4 padli v boji).

Svinov

Na obyvatele dolehly frontové události v plné síle v pátek 27. dubna, kdy letectvo napadalo téměř bez ustání ustupující německé jednotky. Bylo provedeno 41 náletů a následující den se sovětská letadla nad Svinovem objevila 43krát.

Několik domů bylo zničeno a německé armádě se podařilo demolovat všechny mosty (až na mostek přes Porubku). V neděli 29. dubna se sovětské válečné úsilí zaměřilo na nádraží ve Svinově a jeho okolí, které bylo bombardováno. Boje o Svinov trvaly až do pondělí 30. dubna odpoledne. Kolem 15. hodiny byli sovětští vojáci už ve všech částech Svinova. Postupovali jedním proudem od Třebovic a druhým podél Porubky. Když byl v noci z 30. dubna na 1. května po krátkém boji zlomen u svinovského nádraží odpor asi 3000 německých vojáků, kteří se pokoušeli probít z obklíčení, byl Svinov osvobozen. Při osvobozovacích bojích padlo 106 rudoarmějců a 12 občanů.