30. dubna 19:00 – 30. dubna 19:09

Hošťálkovice, Lhotka, Petřkovice, Koblov, Antošovice

Do Hošťálkovic pronikla Rudá armáda již 29. 4., ovšem brigády 126. lehkého horského střeleckého sboru společně se svazky 1. gardové armády sváděly boj o tuto obec ještě téměř celý následující den. Padli zde 3 občané a asi 38 rudoarmějců. Z rána 30. 4. byl zahájen rovněž útok na Lhotku a Petřkovice.

Lhotku osvobodily už v poledních hodinách brigády 127. lehkého horského střeleckého sboru generálmajora G. A. Žukova. Padli zde 3 občané a asi 13 rudoarmějců. První vojáci 107. střeleckého sboru se probili do Petřkovic podél trati z Ludgeřovic kolem 15. hodiny odpoledne. K většímu boji došlo u Bindačova rybníku, kde byly zničeny čtyři německé tanky. Druhý proud sovětských vojsk přišel od lesa Špice. Silnější odpor kladli němečtí vojáci u řeky Odry, po jejímž břehu pokračoval postup Rudé armády do Koblova. Němci ustupovali na Žabník a podél mlýnské strouhy k Antošovicím. Kolem 16. hodiny nad Koblovem se strhl letecký boj, při němž byla sestřelena dvě německá letadla. Ustupující jednotky wehrmachtu vyhodily do povětří most do Hrušova a zbytky německých vojáků ustupovaly přes lávku u jezu. V Koblově padli 4 občané a 5 rudoarmějců. Sousední Antošovice vyklidily německé oddíly večer a v noci 30. 4. Ráno následujícího dne je bez jediného výstřelu obsadili vojáci 95. střeleckého sboru generálmajora I. I. Melnikova.
Polanka nad Odrou

Osvobozovací boje byly zahájeny dělostřeleckou přípravou v časných ranních hodinách v pátek 27. dubna. Následující den byla osvobozena osada Janová, lesík Olší a přednádraží Polanka-výhybna. O Dolní Polanku probíhaly boje celou neděli 29. dubna, neboť Němci podnikli protiútok.

Do obce vjely sovětské tankové jednotky až v pondělí 30. dubna Bajgerovou cestou a pěchota směrem ze Svinova. Němci před ústupem směrem na Klimkovice podpálili školu, která vyhořela. Dobytím německých pozic v Horní Polance v úterý 1. května ráno byla celá obec osvobozena. Při osvobozovacích bojích padlo asi 30 rudoarmějců a 4 občané.

Hrabůvka

Hrabůvka zaujímala v systému obrany německé armády důležité místo. Úkol dobýt její území připadl 101. střeleckému sboru generálporučíka A. L. Bondareva. Na katastru Hrabůvky se nacházelo letiště, které ještě před zahájením bojů o Ostravu opustily všechny stroje luftwaffe.

Od podvečerních hodin 28. dubna byla přistávací plocha rozorávána, aby jí nemohlo využít sovětské letectvo, a zároveň se připravovala destrukce budov, betonových bunkrů, okopů a technického zařízení letiště, k níž došlo za rozednění 29. dubna. Během 30. dubna ustupovaly přes obec od Zábřehu k Místecké silnici jednotky wehrmachtu, část z nich se opevnila v prostoru Oráčovy ulice na pomezí Hrabůvky a Hrabové a rovněž střežila strategickou ústupovou cestu na Místek. Teprve k večeru pronikly předsunuté sovětské oddíly do části obce mezi ulicí U Lesa, Jubilejní kolonií a Deichselovou továrnou na lana. V nočních hodinách podnikla německá armáda z Hrabůvky a Bělského lesa protiútok, jehož cílem bylo osvobodit obklíčené vojáky v Zábřehu. Nápor byl tak silný, že hrozilo vytlačení Rudé armády z již dobytého území. Útok byl nakonec odražen a ráno 1. května přešla sovětská vojska opět do ofenzivy. Zvláště v jižní části Hrabůvky pak probíhaly urputné boje. V průběhu osvobozování obce tak padlo 67 rudoarmejců a 7 místních občanů.

Hrušov, Muglinov

Obyvatelé Hrušova a Muglinova mohli sledovat postup sovětské armády k Ostravě z vyvýšených míst v okolí. „Hrůzokrásný je pohled na frontu večer, kdy utichá dělostřelectvo i letecké bombardování a nastává výzkumná činnost za pomoci světelných raket, které svítí všemi barvami. Člověk má dojem, že přihlíží skvělému ohňostroji…“

Četné výbuchy leteckých granátů přímo v ulicích Hrušova již několik dní před příchodem sovětských vojáků daly občanům pocítit válečnou vřavu přímo na vlastní kůži. 30. dubna byl Hrušov plný německého vojska, které od časného rána ustupovalo po hlavní silnici k Muglinovu a Slezské Ostravě. Celý prostor města ostřelovalo ruské dělostřelectvo a ze vzduchu napadaly kolony Němců sovětská letadla, která zahájila odpoledne palbu na chemickou továrnu a kolonii, kde se ukrývali poslední němečtí vojáci. Během dopoledne zničily ustupující německé jednotky most přes Odru směrem na Koblov. Železniční most přes Ostravici do Přívozu částečně zachránili hrušovští občané Josef Bobek a Andělín Šesták, kteří přetrhali dráty k většině náloží. K večeru pronikli od Přívozu a Koblova do města sovětští průzkumníci a za pomoci místního obyvatelstva upravili přechod přes zbořenou část železničního mostu, po němž ráno 1. května postupovala k obci a pak dále na Muglinov sovětská pěchota. Silnější přestřelka se odehrála v okolí jámy Ida. Z dělnické kolonie se podařilo německé vojáky vytlačit kolem poledne. Při bojích zahynul jeden sovětský voják a tři obyvatelé Hrušova (z toho 1 v boji). Na území Muglinova k větším bojům nedošlo. Podle záznamů v kronice zde padl jeden rudoarmějec a dva místní občané.

Mariánské Hory

Již od samého rána 30. dubna panoval mezi ustupujícími německými oddíly zmatek. V ulicích se pohybovali vojáci, kteří prchali směrem k Vítkovicím. V dopoledních hodinách došlo k několika přestřelkám mezi ustupujícími německými vojáky a místními obyvateli, střelba se ozývala z dusíkáren (Moravské chemické závody).

Kolem 15 hodiny tudy prošli první sovětští rozvědčíci, kteří postupovali od Hošťálkovic a mířili dále do Nové Vsi. V té době zavlála na budově dusíkáren československá vlajka. Ve stejnou dobu se na dnešním Mariánském náměstí objevily další sovětské hlídky. Němci před nimi ustupovali směrem k Vítkovicím a Zábřehu nad Odrou, který byl v té době osvobozován Rudou armádou. Jakmile rozvědčíci postoupili dál do Mariánských Hor, směrem k Moravské Ostravě, následovala je pěchota, jež obsazovala nejdůležitější místa na Opavské třídě. Tanky do Mariánských Hor přijely až později, a to z Moravské Ostravy. Němci totiž zničili před svým ústupem ze Svinova most před Odru. Odpoledne se Němcům ještě podařilo do základů vypálit dům s drogerií na Opavské třídě, který se nacházel mezi zahradou U koule a poškozeným hotelem Slavia. K posledním výstřelům došlo v noci v prostoru dusíkáren. Definitivně byl německý odpor zlomen 1. 5. v ranních hodinách a Mariánské Hory byly osvobozeny. Při osvobozování zahynulo 27 občanů (z toho 4 v boji) a 12 rudoarmějců.

Moravská Ostrava

První sovětské tanky se objevily na Vítkovické ulici u jámy Šalomoun kolem 15. hodiny. Jejich příjezd byl přivítán skupinou obyvatel, z nichž někteří se připojili k osvobozujícím vojákům. Spolu s nimi pak postupovali do středu města, kde pomáhali vyhledávat německé vojáky a civilisty, kteří se nehodlali vzdát.

Na 1. čs. tank, jehož velitelem byl čs. tankista rotmistr Josef Gregor, připevnili Ostravané československou vlajku. Tanky se za Frýdlantskými mosty rozdělily na dva proudy. První odbočil u hotelu Palace doleva na Nádražní ulici, kde se v prostoru křižovatky s dnešní Janáčkovou ulicí a ulicí Mlýnskou zastavil, aby opětoval střelbu přicházející od Přívozu. Tanky pak postupovaly dnešními ulicemi Mlýnskou, Chelčického a 30. dubna směrem k Nové radnici. Velmi nebezpečné pro postupující jednotky byly palby Němců ukrytých na půdách, ve sklepích, bytech nebo v kanálech. Ostré přestřelky probíhaly v ulicích Českobratrské, Přívozské, Matiční, Dvořákově, Sokolské a v prostoru u Nové radnice, kde zahynul velitel 1. čs. tanku J. Gregor. Druhý proud postupoval ulicí 28. října k městskému divadlu (Divadlo Antonína Dvořáka) a dále do centra města, které bylo poškozené leteckými nálety. Na Masarykově náměstí na věži staré radnice zavlála československá vlajka. Vojsko pokračovalo kolem obchodního domu ASO k mostu přes Ostravici a dále na Slezskou Ostravu. První tank přejel po Říšském mostě (Most M. Sýkory) v 19.30. Hned za mostem dostal zásah pancéřovou pěstí a zahynul v něm radista I. Ahepjuk. Akce se neobešla bez tragických ztrát na životech civilistů. Mezi ně patřil mladý odbojář Miloš Sýkora. Ve 20.00 podal hlášení velitel 1. čs. samostatné tankové brigády V. Janko veliteli 38. armády generálplukovníkovi Moskalenkovi, že Moravská Ostrava byla osvobozena. V bojích zahynulo 30. dubna 61 občanů (z toho 7 prokazatelně v boji), 1 čs. tankista a 155 rudoarmějců.

Polanka nad Odrou

Osvobozovací boje byly zahájeny dělostřeleckou přípravou v časných ranních hodinách v pátek 27. dubna. Následující den byla osvobozena osada Janová, lesík Olší a přednádraží Polanka-výhybna. O Dolní Polanku probíhaly boje celou neděli 29. dubna, neboť Němci podnikli protiútok.

Do obce vjely sovětské tankové jednotky až v pondělí 30. dubna Bajgerovou cestou a pěchota směrem ze Svinova. Němci před ústupem směrem na Klimkovice podpálili školu, která vyhořela. Dobytím německých pozic v Horní Polance v úterý 1. května ráno byla celá obec osvobozena. Při osvobozovacích bojích padlo asi 30 rudoarmějců a 4 občané.

Třebovice

Boje o Třebovice začaly ve čtvrtek 26. dubna, když sovětská armáda z plesenských Kopanin ostřelovala jižní okraje obce. V pátek 27. dubna odpoledne ustupující německá armáda dostala rozkaz držet obrannou linii právě v Třebovicích. Zesílily útoky sovětského letectva na Němce a v Třebovicích vzplálo několik požárů. V 10 hod večer se sovětské tanky přiblížily až k obci. Následující den v soboru 28. dubna ráno pokračovalo dělostřelecké ostřelování a tuhé boje probíhaly přímo ve středu obce.

Bojovalo se o zámek, drožďárnu, elektrárnu, kostelní věž a velkostatek Marie S. Stony. O urputnosti bojů svědčí to, že budovy radnice se rudoarmějci zmocnili až po třetím protiútoku. V obci hořelo mnoho domů. Ještě v pondělí 30. dubna probíhala fronta v Třebovicích od dvora k radnici a až na okraj Svinova. Pokračovaly přestřelky u železničního mostu a elektrárny, avšak po 17 hod. začali Němci z těžce poškozené elektrárny ustupovat, protože jim hrozilo obklíčení od Hošťálkovic. Ve večerních hodinách byla elektrárna dobyta a Třebovice osvobozeny. Při osvobozovacích bojích padlo 57 rudoarmějců a 31 občanů.

Vítkovice

V důsledku probíhající vojenské operace v Zábřehu U Korýtka začaly v pondělí 30. dubna 1945 německé jednotky již od ranních hodin z Vítkovic chvatně ustupovat ve směru na Frýdek-Místek. Kolem poledne se po ulici Zengrově ještě urychleně podle očitých svědků přesouvala baterie nepřátelských lehkých děl.

Ovšem pro postupující osvobozenecké tankové jednotky v této městské části představovaly největší neznámou průmyslové objekty Vítkovických železáren a v nich ukrytá německá kulometná hnízda. Střelba ze samopalů a kulometů především u vítkovického stadionu a právě v prostoru železáren zpomalovala postup československých tankových jednotek. V 14.40 hod. měl podle záznamu ve školní kronice přijet první tank na náměstí Jiřího z Poděbrad a za ním se po chvíli „objevili na chodnících husí pochody prvních pěšáků. A po půl hodině již tekl ulicemi proud vojska, který rostl v hotovou záplavu. S vozidly se objevila i generalita“. Jednotka, jejíž jedna část postupovala po ulici Zengrově a druhá po ulici Ruské, se zase spojila v jeden celek u vysokých pecí (dnes Dolní oblast Vítkovice) a mířila po ulici Vítkovické k svému vytčenému cíli – Moravské Ostravě. Na rohu ulic Zengrovy a Ocelářské se lidé později mohli stát svědky ještě jedné významné události – podávání hlášení pplk. Vladimíra Janka generálu A. I. Jeremenkovi o osvobození Moravské Ostravy. V boji o Vítkovice padli 43 rudoarmějci, ale také 60 občanů (z toho 2 prokazatelně v boji)