28. dubna 05:00 – 29. dubna 04:59

Bílovec

V Bílovci byly 26. dubna 1945 vylepeny německé vyhlášky vyzívající obyvatelstvo k evakuaci. Následující den začalo dělostřelecké ostřelování a letecké bombardování města, jímž v té době ustupovaly německé jednotky.

Podle dobové školní kroniky: “Silný odpor kladli Němci náporu Rudé armády v oblasti přechodu opavské nížiny do zvrásněného a zalesněného terénu okresu bíloveckého”. Německá armáda na přístupových cestách využívala předválečná československá opevnění. Přímé boje o město začaly 28. dubna a čištěním oblasti od německých oddílů trvaly do 3. května. Po vytlačení německé armády z centra města 30. dubna německé dělostřelectvo začalo město ostřelovat ve směru od Bílova, tento stav trval další tři dny. Poté Sověti nepřítele vytlačili a jejichpostup směřoval dále k Fulneku, osvobozenému 5. května.

Během bojů ze zhruba 800 budov v Bílovci přes 70 domů vyhořelo, 65 bylo zničeno bombardováním a 108 utrpělo různé stupně poškození. Silně poškozeno bylo zejména centrum Bílovce včetně zámku. Zastavování vzniklých proluk na náměstí trvalo do roku 1955.

Hlučín

Hlučín byl od 27. dubna ostřelován, palba poškodila budovu gymnázia i kostel Svaté Markéty. Vojáci 4. ukrajinského frontu na město postupovali ve směrech od Darkovic a Děhylova. Jednotky útočící z děhylovského směru během 28. dubna zaujaly pozice na Vinné hoře, odkud následně ostřelovaly Němce ustupující z Hlučína k Ludgeřovicím.

V noci Sověti zahájili útok od Darkoviček a Kozmic za podpory děl a tanků. Jednotky SS kolem půlnoci vyhodily do povětří železniční most a začaly se stahovat. Kolem čtvrté hodiny ranní 29. dubna do města vstoupili vojáci Rudé armády. Mnozí obyvatelé, kteří před příchodem fronty uprchli, se v následujících dnech začali pozvolna vracet. Kvůli nutnosti odklidit škody po bojích musela být zavedena pracovní povinnost.

Polanka nad Odrou

Osvobozovací boje byly zahájeny dělostřeleckou přípravou v časných ranních hodinách v pátek 27. dubna. Následující den byla osvobozena osada Janová, lesík Olší a přednádraží Polanka-výhybna. O Dolní Polanku probíhaly boje celou neděli 29. dubna, neboť Němci podnikli protiútok.

Do obce vjely sovětské tankové jednotky až v pondělí 30. dubna Bajgerovou cestou a pěchota směrem ze Svinova. Němci před ústupem směrem na Klimkovice podpálili školu, která vyhořela. Dobytím německých pozic v Horní Polance v úterý 1. května ráno byla celá obec osvobozena. Při osvobozovacích bojích padlo asi 30 rudoarmějců a 4 občané.

Poruba

• 27. dubna, 05.00 – Osvobozování obce bylo zahájeno bombardováním, které znemožnilo německým jednotkám zničit mosty a vybudovat protitankové zátarasy.
• 27. dubna, 23.00 – Po celodenních bojích byla osvobozena velká část obce.
• 28. dubna – Jednotky Rudé armády dobyly lesy Záhumenice a Hranečník. Pokračovaly boje o porubský zámek, kde se německé jednotky opevnily.
• 29. dubna – Ve večerních hodinách byl porubský zámek dobyt. Celá obec byla osvobozena.

26. dubna se jednotky Rudé armády nacházely již v bezprostřední blízkosti obce, v lese mezi Porubou a Krásným Polem, o které se bojovalo. Následující den, jak uvádí obecní kronika, „je osudným dnem pro Porubu, dnem božího dopuštění, dnem pekla, hrůzy a zkázy“. Prakticky po celý den byla obec vystavena intenzivnímu leteckému bombardování (útočilo údajně 540 letadel ve 45 vlnách z letiště v Dolním Benešově), takže v plamenech se ocitla celá Poruba a mnoho místních občanů tragicky zahynulo (uvádí se, že např. v domě čp. 96, patřícím Antonínu Klementovi, zahynulo po přímém zásahu leteckou pumou deset osob). Německá obrana byla masivním leteckým úderem značně oslabena, ženisté dokonce nestihli ani vyhodit do povětří podminované mosty. Útok na obec zahájili vojáci 101. střeleckého sboru 38. armády v noci z 27. na 28. dubna a do druhého dne osvobodili většinu Poruby včetně přilehlého lesa Záhumenice, avšak na zámku a v panském dvoře německé jednotky kladly houževnatý odpor do večerních hodin 29. dubna. V důsledku úporných bojů vyhořelo 30 obytných budov a také továrna na nábytek firmy Blažej, těžce byl postižen i objekt zámku. Své životy zde položilo 192 sovětských vojáků, při bombardování a během osvobozovacích bojů zahynulo také 26 místních občanů.

Svinov

Na obyvatele dolehly frontové události v plné síle v pátek 27. dubna, kdy letectvo napadalo téměř bez ustání ustupující německé jednotky. Bylo provedeno 41 náletů a následující den se sovětská letadla nad Svinovem objevila 43krát.

Několik domů bylo zničeno a německé armádě se podařilo demolovat všechny mosty (až na mostek přes Porubku). V neděli 29. dubna se sovětské válečné úsilí zaměřilo na nádraží ve Svinově a jeho okolí, které bylo bombardováno. Boje o Svinov trvaly až do pondělí 30. dubna odpoledne. Kolem 15. hodiny byli sovětští vojáci už ve všech částech Svinova. Postupovali jedním proudem od Třebovic a druhým podél Porubky. Když byl v noci z 30. dubna na 1. května po krátkém boji zlomen u svinovského nádraží odpor asi 3000 německých vojáků, kteří se pokoušeli probít z obklíčení, byl Svinov osvobozen. Při osvobozovacích bojích padlo 106 rudoarmějců a 12 občanů.

Třebovice

Boje o Třebovice začaly ve čtvrtek 26. dubna, když sovětská armáda z plesenských Kopanin ostřelovala jižní okraje obce. V pátek 27. dubna odpoledne ustupující německá armáda dostala rozkaz držet obrannou linii právě v Třebovicích. Zesílily útoky sovětského letectva na Němce a v Třebovicích vzplálo několik požárů. V 10 hod večer se sovětské tanky přiblížily až k obci. Následující den v soboru 28. dubna ráno pokračovalo dělostřelecké ostřelování a tuhé boje probíhaly přímo ve středu obce.

Bojovalo se o zámek, drožďárnu, elektrárnu, kostelní věž a velkostatek Marie S. Stony. O urputnosti bojů svědčí to, že budovy radnice se rudoarmějci zmocnili až po třetím protiútoku. V obci hořelo mnoho domů. Ještě v pondělí 30. dubna probíhala fronta v Třebovicích od dvora k radnici a až na okraj Svinova. Pokračovaly přestřelky u železničního mostu a elektrárny, avšak po 17 hod. začali Němci z těžce poškozené elektrárny ustupovat, protože jim hrozilo obklíčení od Hošťálkovic. Ve večerních hodinách byla elektrárna dobyta a Třebovice osvobozeny. Při osvobozovacích bojích padlo 57 rudoarmějců a 31 občanů.