Vladimír Palička

(27. 1. 1923 Zdolbunov – 14. 12. 2012 Praha)

Mládí strávil  v tehdejším Polsku v komunitě volyňských Čechů. Navštěvoval české a polské školy, kvůli okupaci však nestihl odmaturovat. Pracoval jako opravář lokomotiv a zapojil se do odboje. Po obsazení Volyně Rudou armádou v roce 1944 se dobrovolně přihlásil do československých jednotek. Po výcviku byl zařazen k 1. čs. samostatné tankové brigádě v SSSR jako řidič tanku. Sloužil v tanku s čestným pojmenováním ŽIŽKA, který předtím používal Hrdina SSSR Josef Buršík. 

Účastnil se bojů na Dukle a v ostravsko-opavské operaci. V jejím průběhu 25. března 1945 u Szeroké utrpěl zranění, přičemž velitel tanku podporučík Andrej Romani padl. Po zotavení se Palička kvůli trvajícím zdravotním komplikacím nevrátil na frontu, ale dostal na starost výcvik nových odvedenců v Albertovci. Jeho svěřenci již nestihli do bojů zasáhnout. Po skončení války Palička zůstal v armádě, působil především jako vojenský pedagog ve Vyškově a v Doksech. Během služby i později jako penzista se také angažoval ve veteránských a osvětových organizacích. Zemřel 14. prosince 2012.