Emil Cilc

(22. 12. 1922 Huleč – 23. 10. 1957 Komňa)

Pocházel z rolnické rodiny volyňských Čechů. Během nacistické okupace působil v odbojové skupině Blaník. Po příchodu Rudé armády se v březnu 1944 přihlásil do čs. zahraničního vojska. Absolvoval tankové učiliště v Saratově, načež byl zařazen k 1. čs. samostatné tankové brigádě v SSSR. Během bojů byl utrpěl dvě zranění. Válku ukončil ve funkci velitele roty. Zůstal v armádě jako voják z povolání a zastával různé štábní funkce. Počátkem 50. let již byl navzdory svému mládí velitelem divize. Roku 1952 začal navštěvoval Vojenskou akademii Klementa Gottwalda v Praze, o dva roky později zahájil studium na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě. Generálmajor Cilc, v té době velitel 4. střeleckého sboru, zahynul při letecké havárii během cesty z Trenčína do Olomouce.