Jiří Lízálek

(30. 12. 1912 – 6. 4. 1945) Na fotografii s dalekohledem. Vyrůstal na pražském předměstí, od mládí byl aktivní v Sokole. V roce 1936 získal titul inženýra na obchodní škole. Po absolvování základní vojenské služby se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Absolvoval učiliště útočné vozby ve Vyškově. Po nacistické okupaci v červenci 1939 odešel ilegálně do Polska a přidal se k formující se vojenské skupině v Krakově. Po vypuknutí války se dostal na území Volyně, které obsadil Sovětský svaz. Působil jako učitel mezi místní českou menšinou. Poté, co region v roce 1941 obsadila německá armáda, se Lízálek zapojil do činnosti odbojové skupiny Blaník.

Když Volyni v roce 1944 znovu ovládla Rudá armáda, Lízálek se znovu přidal k čs. zahraničnímu vojsku. Do armády vstoupila také jeho žena Ludmila. Jako velitel tankové roty se zúčastnil bojů v Dukelském průsmyku. V průběhu ostravské operace sloužil u 2. praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. Zahynul v bojích u Tworkówa při minometném přepadu. Ironií osudu několik hodin po jeho smrti k útvaru dorazila zpráva, že se Lízálkovy narodil syn. Padlý byl původně pohřben spolu se Stěpanem Vajdou v obci Pogrzebień. Záhy po válce pak na žádost rodiny došlo k převozu ostatků do Valašského Meziříčí, odkud pocházela jeho manželka.