30. dubna 12:00 – 30. dubna 12:59

Bílovec

V Bílovci byly 26. dubna 1945 vylepeny německé vyhlášky vyzívající obyvatelstvo k evakuaci. Následující den začalo dělostřelecké ostřelování a letecké bombardování města, jímž v té době ustupovaly německé jednotky.

Podle dobové školní kroniky: “Silný odpor kladli Němci náporu Rudé armády v oblasti přechodu opavské nížiny do zvrásněného a zalesněného terénu okresu bíloveckého”. Německá armáda na přístupových cestách využívala předválečná československá opevnění. Přímé boje o město začaly 28. dubna a čištěním oblasti od německých oddílů trvaly do 3. května. Po vytlačení německé armády z centra města 30. dubna německé dělostřelectvo začalo město ostřelovat ve směru od Bílova, tento stav trval další tři dny. Poté Sověti nepřítele vytlačili a jejichpostup směřoval dále k Fulneku, osvobozenému 5. května.

Během bojů ze zhruba 800 budov v Bílovci přes 70 domů vyhořelo, 65 bylo zničeno bombardováním a 108 utrpělo různé stupně poškození. Silně poškozeno bylo zejména centrum Bílovce včetně zámku. Zastavování vzniklých proluk na náměstí trvalo do roku 1955.

Hošťálkovice, Lhotka, Petřkovice, Koblov, Antošovice

Do Hošťálkovic pronikla Rudá armáda již 29. 4., ovšem brigády 126. lehkého horského střeleckého sboru společně se svazky 1. gardové armády sváděly boj o tuto obec ještě téměř celý následující den. Padli zde 3 občané a asi 38 rudoarmějců. Z rána 30. 4. byl zahájen rovněž útok na Lhotku a Petřkovice.

Lhotku osvobodily už v poledních hodinách brigády 127. lehkého horského střeleckého sboru generálmajora G. A. Žukova. Padli zde 3 občané a asi 13 rudoarmějců. První vojáci 107. střeleckého sboru se probili do Petřkovic podél trati z Ludgeřovic kolem 15. hodiny odpoledne. K většímu boji došlo u Bindačova rybníku, kde byly zničeny čtyři německé tanky. Druhý proud sovětských vojsk přišel od lesa Špice. Silnější odpor kladli němečtí vojáci u řeky Odry, po jejímž břehu pokračoval postup Rudé armády do Koblova. Němci ustupovali na Žabník a podél mlýnské strouhy k Antošovicím. Kolem 16. hodiny nad Koblovem se strhl letecký boj, při němž byla sestřelena dvě německá letadla. Ustupující jednotky wehrmachtu vyhodily do povětří most do Hrušova a zbytky německých vojáků ustupovaly přes lávku u jezu. V Koblově padli 4 občané a 5 rudoarmějců. Sousední Antošovice vyklidily německé oddíly večer a v noci 30. 4. Ráno následujícího dne je bez jediného výstřelu obsadili vojáci 95. střeleckého sboru generálmajora I. I. Melnikova.
Polanka nad Odrou

Osvobozovací boje byly zahájeny dělostřeleckou přípravou v časných ranních hodinách v pátek 27. dubna. Následující den byla osvobozena osada Janová, lesík Olší a přednádraží Polanka-výhybna. O Dolní Polanku probíhaly boje celou neděli 29. dubna, neboť Němci podnikli protiútok.

Do obce vjely sovětské tankové jednotky až v pondělí 30. dubna Bajgerovou cestou a pěchota směrem ze Svinova. Němci před ústupem směrem na Klimkovice podpálili školu, která vyhořela. Dobytím německých pozic v Horní Polance v úterý 1. května ráno byla celá obec osvobozena. Při osvobozovacích bojích padlo asi 30 rudoarmějců a 4 občané.

Hrušov, Muglinov

Obyvatelé Hrušova a Muglinova mohli sledovat postup sovětské armády k Ostravě z vyvýšených míst v okolí. „Hrůzokrásný je pohled na frontu večer, kdy utichá dělostřelectvo i letecké bombardování a nastává výzkumná činnost za pomoci světelných raket, které svítí všemi barvami. Člověk má dojem, že přihlíží skvělému ohňostroji…“

Četné výbuchy leteckých granátů přímo v ulicích Hrušova již několik dní před příchodem sovětských vojáků daly občanům pocítit válečnou vřavu přímo na vlastní kůži. 30. dubna byl Hrušov plný německého vojska, které od časného rána ustupovalo po hlavní silnici k Muglinovu a Slezské Ostravě. Celý prostor města ostřelovalo ruské dělostřelectvo a ze vzduchu napadaly kolony Němců sovětská letadla, která zahájila odpoledne palbu na chemickou továrnu a kolonii, kde se ukrývali poslední němečtí vojáci. Během dopoledne zničily ustupující německé jednotky most přes Odru směrem na Koblov. Železniční most přes Ostravici do Přívozu částečně zachránili hrušovští občané Josef Bobek a Andělín Šesták, kteří přetrhali dráty k většině náloží. K večeru pronikli od Přívozu a Koblova do města sovětští průzkumníci a za pomoci místního obyvatelstva upravili přechod přes zbořenou část železničního mostu, po němž ráno 1. května postupovala k obci a pak dále na Muglinov sovětská pěchota. Silnější přestřelka se odehrála v okolí jámy Ida. Z dělnické kolonie se podařilo německé vojáky vytlačit kolem poledne. Při bojích zahynul jeden sovětský voják a tři obyvatelé Hrušova (z toho 1 v boji). Na území Muglinova k větším bojům nedošlo. Podle záznamů v kronice zde padl jeden rudoarmějec a dva místní občané.

Kunčičky, Kunčice

Boje ve většině slezských obcí na pravém břehu Ostravice, které jsou dnes součástí Ostravy, byly méně úporné a německá armáda z nich poměrně rychle ustupovala. 30. dubna zničily ustupující německé jednotky silniční most přes Ostravici a most frýdlantské dráhy v Kunčičkách.

K jejich destrukci byl dle místní kroniky použit dynamit ze šachty Alexandr. Během dne se němečtí vojáci pokoušeli ještě schovat do krytů či rodinných domků, ale brzy je opouštěli, „nebo byli některým poddůstojníkem přinuceni k odchodu“. Ráno 1. května pronikly jednotky 1. gardové armády do obce a svedly boje mj. v Jubilejní kolonii a části obce Švrkl, kde padlo několik sovětských vojáků, ovšem nepřátelské ztráty byly citelnější. Německé oddíly se také pokusily ohrozit postup sovětské armády ostřelováním Frýdecké ulice, ale již v dopoledních hodinách prvního májového dne byly Kunčičky osvobozeny. Zahynulo celkem 6 rudoarmějců a 29 občanů (z toho jeden v boji). Po půlnoci 1. května provedli němečtí vojáci destrukci mostů a zničili zařízení železniční stanice v Kunčicích. V dopoledních hodinách pronikly do Kunčic jednotky Rudé armády a jejich část se ubytovala v tamější škole. Němci však začali ostřelovat šrapnely okolí školy a silnici k Vratimovu. Jak uvádí obecní kronika: „Při tom jedenáct občanů, kteří chtěli ošetřit zraněné vojáky a naše chlapce, zaplatilo tuto občanskou povinnost smrtí.“ Další pak padli za železničním přejezdem při pronásledování ustupujících německých jednotek. Ty však byly do večera vytlačeny k Vratimovu a Kunčice byly osvobozeny. Své životy zde položilo 8 rudoarmějců, zahynulo také 23 občanů (z toho 5 v boji)

Moravská Ostrava

První sovětské tanky se objevily na Vítkovické ulici u jámy Šalomoun kolem 15. hodiny. Jejich příjezd byl přivítán skupinou obyvatel, z nichž někteří se připojili k osvobozujícím vojákům. Spolu s nimi pak postupovali do středu města, kde pomáhali vyhledávat německé vojáky a civilisty, kteří se nehodlali vzdát.

Na 1. čs. tank, jehož velitelem byl čs. tankista rotmistr Josef Gregor, připevnili Ostravané československou vlajku. Tanky se za Frýdlantskými mosty rozdělily na dva proudy. První odbočil u hotelu Palace doleva na Nádražní ulici, kde se v prostoru křižovatky s dnešní Janáčkovou ulicí a ulicí Mlýnskou zastavil, aby opětoval střelbu přicházející od Přívozu. Tanky pak postupovaly dnešními ulicemi Mlýnskou, Chelčického a 30. dubna směrem k Nové radnici. Velmi nebezpečné pro postupující jednotky byly palby Němců ukrytých na půdách, ve sklepích, bytech nebo v kanálech. Ostré přestřelky probíhaly v ulicích Českobratrské, Přívozské, Matiční, Dvořákově, Sokolské a v prostoru u Nové radnice, kde zahynul velitel 1. čs. tanku J. Gregor. Druhý proud postupoval ulicí 28. října k městskému divadlu (Divadlo Antonína Dvořáka) a dále do centra města, které bylo poškozené leteckými nálety. Na Masarykově náměstí na věži staré radnice zavlála československá vlajka. Vojsko pokračovalo kolem obchodního domu ASO k mostu přes Ostravici a dále na Slezskou Ostravu. První tank přejel po Říšském mostě (Most M. Sýkory) v 19.30. Hned za mostem dostal zásah pancéřovou pěstí a zahynul v něm radista I. Ahepjuk. Akce se neobešla bez tragických ztrát na životech civilistů. Mezi ně patřil mladý odbojář Miloš Sýkora. Ve 20.00 podal hlášení velitel 1. čs. samostatné tankové brigády V. Janko veliteli 38. armády generálplukovníkovi Moskalenkovi, že Moravská Ostrava byla osvobozena. V bojích zahynulo 30. dubna 61 občanů (z toho 7 prokazatelně v boji), 1 čs. tankista a 155 rudoarmějců.

Přívoz

Od ranních hodin 30. dubna ustupovaly od Odry přes Přívoz německé jednotky a před polednem se jejich do té doby organizovaný ústup změnil v útěk. Místní obyvatelé prožili celý den ve sklepích a krytech, protože venku se nepřetržitě střílelo. „V krátkých intervalech přilétala malá sovětská letadla a zasypávala ustupující Němce deštěm bombiček. Střepiny bubnovaly na vozovku a střechy domů jako krupobití.“

S pomocí horníků z Dolu František (dnes Odra) postavili ženisté z trámů a prken rozebraného zásobníku na štěrk provizorní dřevěný most přes Odru, po němž přešli do Přívozu první vojáci Rudé armády. V pozdních odpoledních hodinách začaly sovětské jednotky ze směru od Lhotky a Petřkovic Přívoz osvobozovat. Za pomoci místních obyvatel odřízly Němcům na Sokolské ulici možnost ústupu k Moravské Ostravě a vytlačily je z celé obce i od jámy František. Boje se přesunuly do Komenského sadů a k mostu do Hrušova. Do bojů v Přívoze zasáhla také 1. československá smíšená letecká divize, která ze vzduchu útočila na místní nákladové nádraží. V podvečerních hodinách byl Přívoz osvobozen. Při pouličních bojích zahynulo 25 rudoarmějců a 14 místních obyvatel (z toho 6 v boji).

Vítkovice

V důsledku probíhající vojenské operace v Zábřehu U Korýtka začaly v pondělí 30. dubna 1945 německé jednotky již od ranních hodin z Vítkovic chvatně ustupovat ve směru na Frýdek-Místek. Kolem poledne se po ulici Zengrově ještě urychleně podle očitých svědků přesouvala baterie nepřátelských lehkých děl.

Ovšem pro postupující osvobozenecké tankové jednotky v této městské části představovaly největší neznámou průmyslové objekty Vítkovických železáren a v nich ukrytá německá kulometná hnízda. Střelba ze samopalů a kulometů především u vítkovického stadionu a právě v prostoru železáren zpomalovala postup československých tankových jednotek. V 14.40 hod. měl podle záznamu ve školní kronice přijet první tank na náměstí Jiřího z Poděbrad a za ním se po chvíli „objevili na chodnících husí pochody prvních pěšáků. A po půl hodině již tekl ulicemi proud vojska, který rostl v hotovou záplavu. S vozidly se objevila i generalita“. Jednotka, jejíž jedna část postupovala po ulici Zengrově a druhá po ulici Ruské, se zase spojila v jeden celek u vysokých pecí (dnes Dolní oblast Vítkovice) a mířila po ulici Vítkovické k svému vytčenému cíli – Moravské Ostravě. Na rohu ulic Zengrovy a Ocelářské se lidé později mohli stát svědky ještě jedné významné události – podávání hlášení pplk. Vladimíra Janka generálu A. I. Jeremenkovi o osvobození Moravské Ostravy. V boji o Vítkovice padli 43 rudoarmějci, ale také 60 občanů (z toho 2 prokazatelně v boji)